Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové. Tak, konečně po čtyřech měsících přihlášení v rozpravě. Tak mi dovolte to trošku zrekapitulovat, protože těch měsíců bylo opravdu hodně. Politická situace se taky jistým způsobem proměnila. Takže sešly se tady tři návrhy a myslím si, že ten zájem byl předložit něco. Předložit něco, dostát slibu voličům.

V tu určitou dobu bylo téma přímé demokracie a ústavního zákona o celostátním referendu poměrně trendy. To znamená, že jako první přišel návrh z řad SPD. Jeho náležitosti a ty parametry, které jsme probírali na půdě Stálé komise pro Ústavu České republiky - tak tenhle návrh vyhodnotil jako naprosto nedostatečný. Nedostatečný z hlediska - ta dostatečnost se samozřejmě nějakým způsobem poměřuje politickou vůlí.

A politická vůle v tomhle jasně ukazuje, že je třeba vůle stanovit u referenda určité kvorum. To znamená, jaký počet voličů by měl přijít, nebo kolik voličů by pro ten daný návrh mělo hlasovat kladně, či záporně. A to tento návrh absolutně nenaplňuje.

Dále ze všech proběhlých jednání vyšlo, že nějaký rozumný počet petentů, kteří by mohli vyvolat referendum, tak rozhodně není 100 tisíc tak, jak navrhují poslanci z klubu SPD, ani to není 100 tisíc jako navrhují poslanci z klubu KSČM.

Ale je to mnohem více. Tou klíčovou politickou silou je samozřejmě Hnutí ANO. A Hnutí ANO ve svých odhadech navrhuje 10 % z voličů zapsaných ve stálých seznamech, to znamená, nějakých 800 tisíc přibližně.