Vážený pane předsedající, paní ministryně, kolegyně, kolegové.
Já musím říct, že rozhodně nemám za včerejšek ani za dnešek dobrý pocit z toho, jak tady fungujeme v Poslanecké sněmovně. Nejsem z toho nadšen, jednak proto, jakou máme míru efektivity. Kdyby tady opravdu byla vůle ze strany vládní koalice, tak mohly být minimálně 3, 4 tisky už včera schváleny, projednány a mohly směřovat například do třetího čtení. To, že vy jste se rozhodli navzdory tomu, co vám bylo říkáno na grémiu, jít cestou hlavou proti zdi a za každou cenu včera otevřít a projednávat setkání Sudetoněmeckých Němců v Brně, tak bylo prostě rozhodnutí, které považuju opravdu za špatné.
Nicméně ono to ilustruje to, jak tato vládní koalice bohužel funguje. Slyšeli jsme spoustu řečí o tom, jak je tato vláda připravena, jak má připravené skvělé návrhy. Nejčastěji na stavebním zákoně jsme to poslouchali. Teď vlastně vidíme, jak celá řada těch věcí vlastně nefunguje procesně, věcně, obsahově a nefunguje ani lidsky, ani kulturně, ani nějak jako v nějaké základní, slušné rovině.
Máme tady členy vlády, kteří urážejí státní úředníky, lidi, kteří pracují pro tento stát, mluví se tady o vyhubení, deratizaci. Pak to teda přijde už Andreji Babišovi hodně blbé a některým dalším, aspoň trochu myslícím lidem ve vládě, tak řeknou, že se má pan ministr omluvit, teda pan vládní zmocněnec, pardon. Tak on se teda omluví, ale zas (nesrozumitelné) způsobem, že neřekne, udělal jsem chybu, přehnal jsem to, bylo to nějaké uzavřené jednání, úplně jsem to tak nemyslel, a zase tam vezme tu kličku a řekne no, ale některé stejně potřebujeme deratizovat.
Pak tady máme pana ministra zahraničních věcí, který říká o tom, že někteří lidé jsou méněcenní. Já se vůči tomu chci ohradit. Prostě ať jsem zdravý nebo člověk s nějakým handicapem, ať jsem jakékoliv barvy pleti, ať jsem velký, malý, tlustý nebo hubený. Prostě žádný člověk není méněcenný. A nemůže si dovolit takové výroky říkat člen vlády.
Překvapuje mě, že u tohoto výroku to jiní členové vlády prakticky přešli. A někteří jeho straničtí kolegové to bagatelizovali věcmi typu: v každé rodině nějaké zlobivé dítě a podobně. Každý příčetný rodič s tím dítětem v rámci výchovy pracuje a neomlouvá to a neříká, že to je v pohodě a že to máme přejít.
Já bych byl moc rád, když tady včera paní předsedkyně Taťána Malá říkala na adresu výroku paní kolegyně poslankyně Venduly Svobodové, která řekla svůj výrok, adresovala ho k více příčetným členům jednoho klubu. Já bych ten výrok nepoužil, ale první, kdo vystartoval, byla Taťána Malá. Říkala, omluvte se, ty výroky jsou za hranou, to sem nepatří.
Vadí vám, když Petr Macinka říká o oponentech, že jsou ,,méněcenní" ?Anketa
Tak já bych byl rád, paní kolegyně Pastuchová, i potom paní předsedkyně Malá, obě dvě na to reagovaly, abych byl tedy přesný, já bych byl rád, aby potom tito lidé vystartovali o 2 hodiny později, když tady přijde kolega z SPD Radim Fiala a posílá tady necelou polovinu této Sněmovny do určité části těla. Kde byly tyto dvě kolegyně z hnutí ANO, aby řekly, zase jako úplně stejným metrem měřily a řekly, toto je něco, co sem nepatří do této Sněmovny.
Tak to jsou základní věci, které, pokud se na nich nejsme schopni shodnout, že tady má být nějaká elementární, základní lidská slušnost, jak potom máme říkat jako rodiči, dětem, že si máme vážit jeden druhého? Že nemají děti ve školách šikanovat své spolužáky? Jak to mají vysvětlovat učitelé, když toto dělají politici, notabene členové vlády? Tak já to tady chci jasně pojmenoval, říct, že prostě tohle podle mě není normální. A moc, prosím.
A já jsem taky... Párkrát v minulosti mně ujely nervy. A i tady u toho pultíku jsem přišel a řekl, hele omlouvám se za to. A říkal jsem třeba tu vůči kolegům z opozice. Není to jednoduché sem přijít a říct, přehnal jsem to. I třeba s odstupem 12 dnů, ale udělal jsem to. Já tady vyzývám Radima Fialu, aby tady dneska přišel k tomu pultíku a omluvil se za ten výrok. Protože jestli to tady budeme takhle akcentovat, (akceptovat?) tak si řekněme, kde skončíme za rok, za dva, za tři nebo příští volební období? Fakt vám to přijde normální?
Tak vám přijde normální, aby významný představitel jedné z koaličních stran přišel a poslal tady kolegyně a kolegy do pr? Ale můžeme spolu tisíckrát nesouhlasit. Můžeme se přijít o daně, o důchody, o dávky, o to, jestli má být politika více zelená nebo méně zelená. Ale tohle fakt sem do té Sněmovny nepatří.
Tak já tady apeluju na kolegy, kteří tady sedí z poslaneckého klubu SPD, ať přijde Radim Fiala, omluví se za to. Přijde mi to fakt přes čáru a přišlo by mně normální, kdyby on tady přišel dneska třeba v 18 hodin, když se otevře ten bod, ať přijde a jednou větou se k tomu postaví.
Teď bych se chtěl vyjádřit k věcem, které mě štvou z hlediska té efektivity a toho procesu, jak tady fungujeme.
Vedli jsme tady polemiku asi týden a půl zpátky o tom, kolik je tady návrhů, které předkládají koaliční vládní poslanci a obcházejí tím standardní legislativní proces. Já jsem si to opravdu nechal spočítat, vyjel jsem si statistiky posledních tří volebních období – ano, u tohoto volební období máme za sebou zhruba pět měsíců, ale ten rozdíl je obrovský.
Jestliže za první vlády Andreje Babiše mezi roky 2017 až 2021 vládní koaliční poslanci předložili zhruba 22 procent návrhů, které potom došly do Sbírky zákonů – za vlády Petra Fialy to bylo necelých 20 procent takto předložených návrhů – tak teď za těch pár měsíců vy jste na 50 procentech návrhů. Já to fakt chápu, že někdy je potřeba operativa, udělat to rychle, ty věci zkrátit, tak se to výjimečně děje. Ale tady je to u poloviny vašich tisků a docela zásadních, to přijde jako poslanecká novela s (?) připomínkového řízení – ano, když ten návrh potom vláda k němu dává stanovisko, tak je tam vyjádření rezortů, ale to není připomínkové řízení a jeho vypořádávání. A pak tady těsně před jednáním klíčových výborů – ať už ke stavebáku nebo právě i k tomu tisku tady na tom programu té mimořádné schůze – přijdou zásadní pozměňováky ze strany členů vlády, kteří to předloží jako poslanci těsně pár hodin před začátkem toho klíčového výboru. To fakt taky není normální postup. A to není pozměňovák na jednu, dvě A čtyřky. To jsou pozměňováky, které mají stovky stran. Ti poslanci, kteří to načítají, to v životě nečetli, oni to nepsali. Přece takhle to nemá fungovat ten legislativní proces.
Tak já bych byl moc rád, abyste, pokud chceme něco smysluplně posunovat – a jsem rád, že zhruba před půlhodinou jsme našli nějakou dohodu nad tím, jak dnešní jednací den posunout k tomu, že třeba aspoň tři tisky dneska třeba dokážeme udělat, – tak bych moc prosil, aby i v těch debatách, které se týkají těchto tisků, dopředu byla nějaká komunikace a nějaká vůle se bavit o tom, jakým způsobem vůbec tu legislativu chápeme, jak ji chceme dělat, v jaké kvalitě a s jakými dopady a důsledky pro občana.
Já si dovolím zareagovat na úvodní projev dnešního jednání, kdy Alena Schillerová tady měla poměrně silná vyjádření a chci se vůči některým ohradit. Když tady v tom minulém volebním období jsme my dělali některé věci, které kritizovala Národní rozpočtová rada a Mojmír Hampl, tak to Alena Schillerová nešetřila výroky a citacemi, aby Zbyňka Stanjuru, Petra Fialu, mě a další členy vlády konfrontovala s tím, co říká Národní rozpočtová rada – ona ještě velmi ráda říkala „ctěná“ nebo „ctěný“ předseda Národní rozpočtové rady – a to se jí ty výroky hodily. Dva roky jsme ty výroky poslouchali v médiích, v různých debatách, tady. Teď najednou, když nám rozpočtová rada měří úplně stejným metrem – vládě Petra Fialy a vládě Andreje Babiše – tak najednou tady slyšíme, že se to nehodí, že ti členové Národní rozpočtové rady nemají objektivní pohled na danou věc nebo že tomu nerozumí, že paní ministryně je právnička a ona tedy má ta správná právní stanoviska a ona je tím jediným arbitrem, který vykládá to, zdali je či není v souladu s daným zákonem například návrh zákona o státním rozpočtu (na?) rok 2026.
Já myslím, že nejde takovým způsobem pracovat a dokázat během jednoho roku popírat sám sebe. Tak jednou je to orgán, který je OK, to se mi to hodí v roce 2025. Ještě do října paní ministryně financí Alena Schillerová ty výroky používala, šup – od listopadu už to najednou je všechno jinak a Národní rozpočtová rada není dostatečně objektivní orgán, je možná trochu zbytečný, jak paní ministryně říkala, a prostě najednou se to nehodí.
Když se podívám na to, co je obsahem této schůze a ten první bod – a to je ten balík zákonů o rozpočtové odpovědnosti, respektive o rozpočtové neodpovědnosti – tak mně tam vadí několik základních věcí. Paní ministryně tady používala výroky o tom, že tady prostě je nějaká klec – to není žádná klec, to jsou jenom nastavená pravidla pro všechny politiky a je jedno, jestli to je tato vláda nebo je to nějaká jiná v jiném složení nebo nějaká budoucí. Ale jsou to daná pravidla o tom, jak máme hospodařit v této zemi s veřejnými financemi, jaká má být trajektorie zadlužování a jaký má být budoucí dluh. A ta pravidla jsme si dali mimo jiné v dobách, kdy to podporoval i Andrej Babiš. Mimochodem on byl ten, který tedy inicioval Národní rozpočtovou radu a říkal, že je důležité, aby takovýto nezávislý orgán tady v České republice byl.
A myslím si, že rozhodně nemá být ambicí politika, aby přišel a řekl: No, náš cíl je mít deficity na úrovni tří procent HDP. Safra, to přece není cíl, to je nějaká horní hranice, kdy se říká... Jako k tomu, když se to přiblíží, tak je to už alarmující. Přece naše ambice má být postupně ty deficity sekat dolů a snažit se celkové zadlužování České republiky snižovat.
A když si spočítáme důsledky toho, co tato vládní koalice tím balíkem zákonů chce schválit, tak já to převedu do řeči, aby tomu opravdu rozuměl běžný občan této země: Tak jak dneska máme na rok 2026 s touto vládní koalicí deficit minus 310 miliard korun, tak velmi pravděpodobně budeme mít v příštích třech letech od této vládní koalice deficity já odhaduji kolem 400 miliard korun. To znamená, když to sečtu, tak za ty čtyři roky vzroste nominálně to zadlužení zhruba o 1500 miliard, o 1,5 bilionu korun. To je něco, co si běžní lidé asi neumí úplně představit. A co to znamená pro běžného občana této země? Že ten stát si na to bude půjčovat v dobách nejvyšších úrokových sazeb – dneska ty emise jsou zhruba za 4,7 procenta. Kdybychom si na to půjčili na těch 1,5 bilionu a spláceli to v desetiletém cyklu, tak zaplatíme jenom na těch úrocích 70 miliard korun ročně z tohoto celkového objemu, 70 miliard korun ročně. Za těch 10 let se dostáváme na částku někde přes 700 miliard korun ročně. To znamená – to je 64 000 korun na občana. Ta vláda říká: My kašleme na veškerá pravidla, my už si chceme úplně rozvolnit ruce, ale zaplatíte to vy, občané, zaplatíte nejenom tu jistinu, ale budete platit dalších 60 000 korun jenom na těch úrocích z toho, co si tato vládní koalice půjčí.
(Vzhlédne z levé galerii.) Já zdravím tady veřejnost na balkoně. Vidím tady mladé lidi – tak tady projednáváme věc, která bude znamenat, že budete platit jenom na úrocích za příštích 10 let 60 000 korun navíc. Každý z vás, kdo tady sedíte a budete jednou pracovat. Takto se chová tato vládní koalice tím si návrhem, který nám tady dneska tlačí ve třetím čtení.
Kolegové tady popsali celou řadu fakt těch jako nelogických, nesmyslných výjimek. Kdy zase to převedu do běžné řeči: To je stejné, jako kdyby se doma sešla domácnost – máma, táta, děcka, co chodí do školy – a teď si řekli: Jak budeme hospodařit? To máme nějaké příjmy, ale my si potřebujeme půjčit. Jasný, ale na co? A potřebujeme si půjčit na to, abychom mohli bydlet, abychom měli dům? Tedy vzít si hypotéku? Je to priorita asi jedna z nejvyšších. Tak si půjčíme, ale pořád se díváme na to, jaké máme příjmy, kolik zaplatíme za tu hypotéku na těch splátkách a jaké máme ty ostatní výdaje.
Tato vládní koalice přichází a říká slovy té rodiny: No, my k tomu přidáme do těch klíčových výdajů, co potřebujeme, dovolenou v létě, na podzim, v zimě, koupíme každý rok dětem nový iPhone a nový tablet a to všechno řekneme, že je strategická investice naší domácnosti, a bude to znamenat, že ty naše výdaje v té domácnosti budou větší než ty naše příjmy.
Já myslím, že tady sedí veřejnost, sedí tady mládež... Myslím, že si každý uvědomí, že přece takhle nemůže dlouho hospodařit ta domácnost, ta by za rok, za dva skončila v exekuci, přišli by o dům, ale přesně takhle se chová teď současná vládní koalice. Vlastně říká: Kdejaká dopravní stavba bude ta klíčová, strategická, na kterou si půjčíme ještě víc. Ta vláda říká: My nemáme ambici snižovat každý rok deficit aspoň o trochu, my máme ambici ten deficit zvýšit, protože nemáme sami vnitřní disciplínu, abychom si řekli: Chceme udělat nějaké klíčové reformy, chceme udělat klíčové reformy v oblasti zdravotnictví, v oblasti efektivního státu, v oblasti největších výdajů, jako je třeba oblast důchodová a sociální.
Tam ta vláda přichází a říká, no my u těch důchodů jsme v situaci, kdy minulou vládu jsme kritizovali, protože udělala změny v průběžném pilíři. Teď díky těm změnám té předchozí vlády v roce 2026 budeme mít přebytek na tom důchodovém průběžném účtu zhruba 15 až 20 miliard korun. Ty přebytky budou zhruba dalších pět let. Ale my už plánujeme to, jak v tom důchodovém systému to znovu vrátíme do hlubokých deficitů. To znamená dáme každému seniorovi na půlkulatiny zvýšení důchodu paušálně.
Zní to hrozně lákavě. Zní to lákavě, ne? Já myslím, že to zní dobře. Ale ptáme se, jestli bude o toho seniora zajištěna kvalitní péče v domově pro seniory, když ji bude potřebovat? Budou ta místa v těch sociálních službách? Budou ta místa v nemocnicích? Budou ty lidské ruce, které se o tu péči podělí? Ne, nic takového v tom vládním plánu není. Tam není žádná strategická úvaha, která by řekla: stárnutí populace je top prioritou této vlády, po obraně, bezpečnosti, infrastruktuře třetí priorita je zvládnutí stárnutí, aby se o tu populaci v těch příštích 20, 25 letech měl kdo postarat. A my jsme jako vláda Petra Fialy zajistili to, že ten důchodový systém je v přebytku. A místo, aby nám vláda řekla na návrh ministra práce a sociálních věcí, neprojezme těch 15 až 20 miliard korun v běžných výdajích rozpočtu, ale dejme je do podpory budování té infrastruktury sociálních a zdravotních služeb pro naše seniory. Tak ta vláda řekne ne, my to rozfrcáme, uděláme tam drobné přilepšení pár stovek měsíčně, ale vůbec se neptá ta vláda, jak se po roce 2030, 2035 ta péče o ty lidi zvládne.
Toto mně, nám lidovcům fakt vadí, že vlastně se dostáváme do té trajektorie toho Maďarska, kdy když se ptali před maďarskými volbami jedné paní v Maďarsku, ona byla důchodkyně, jak se na ty volby dívá, tak ona před tím měsícem odpověděla tomu reportérovi: no víte co, já jsem důchodkyně, mám třináctý důchod díky Orbánovi, který to prosadil, teď mi ten Orbán slibuje čtrnáctý důchod. Ale já se bojím, když bych měla jít někam do nemocnice. Já se bojím, kdybych měla jít do nějakého zařízení sociálních služeb, s jak mizernou kvalitou se tam potkám, anebo mě tam třeba vůbec nevezmou.
A ty náklady na tu péči v té sociální oblasti a to, abychom to zvládli, to jsou náklady v řádu desítek miliard korun. My jsme do ní investovali, díky evropským prostředkům tam šly za poslední čtyři roky velké finanční i investiční peníze do budování kapacit sociálních služeb. Ale tato vláda vůbec se nedívá na tu optiku zajištění kvality života našich občanů. Tou optikou potřebují mít i ty dobré podmínky k životu. Takže raději toho voliče si koupí za pětikilo k důchodu k půlkulatinám, kdy část těch lidí mi říká, když chodím, teď jsem v pondělí chodil zase dům od domu u nás v kraji a otevírali mně senioři a ti říkali, vyřiďte jim tam, že máme dobré důchody, jsme spokojeni. Ať to ta vláda nerozdává, ať to dá na něco, co opravdu tato země potřebuje. Tak místo toho v téhle situaci vláda rozvolňuje pravidla a říká, budeme rozdávat, valorizace důchodů paušálně. Proč to bude dávat někomu, kdo má třeba vysoký důchod? Proč bude dávat paušální zvýšení důchodů k půlkulatinám někomu, komu je 80 nebo 85 let a má velmi vysoký důchod a je zdravý a nepotřebuje takovou finanční podporu. Ať to vysvětlí někdo z vlády proč to chce dělat kromě toho, že si chce koupit nějakou část voličů, je to legitimní. Je to legitimní politický krok, ale v situaci, kdy ta země, společnost má třeba přebytkové rozpočty. Pak takové věci můžeme dělat.
A já se na to snažím za nás za lidovce upozorňovat, že prostě zajištění péče o naše seniory především po roce 2030 bude znamenat úplně jiný přístup vlády a máme se na to zodpovědně připravovat a nemáme ty peníze, které díky reformám, které jsme udělali za vlády Petra Fialy, projíst teď. Máme je vložit do péče o ty lidi, protože o tom bude kvalita jejich života. Z velké části o tomhle bude kvalita jejich života, nikoliv o tom, jestli důchod bude 21 000 nebo 21 500 korun měsíčně.
Potom jsou tady věci, které souvisí s budoucností této země i třeba v oblasti pracovního trhu. Když se podíváme na ten krok, který vláda chce udělat, tak chce vrátit zpátky hranici věku odchodu do důchodu na 65 let. Všechny země na světě, které mají v posledních třiceti letech stejný vývoj porodnosti a prodlužující se dobu dožití, a tedy obecně stárnutí té populace, a to, že v budoucnu budou mít méně lidí v produktivním věku na počet seniorů, tak všechny tyto země, kam se podíváte, dělají to, že postupně pomalu posunují hranici věku odchodu do důchodu. Ne z radosti, ti politici to nedělají z radosti, ale z nezbytné nutnosti. Já bych to taky rád nedělal, ale prostě moc jiných řešení a variant tam není. A my jenom mezi rokem 2030 rokem 2040 v České republice v rozdílu populačních ročníků mezi těmi, co nám odejdou do těch důchodů a těmi co přijdou, ztratíme 400 000 lidí na pracovním trhu za deset let, to je na velikost naší ekonomiky obrovské číslo. A pokud to vládní koalice vrátí opravdu na těch 65 let, tak k tomu připočte dalších zhruba 75 000 lidí, které taky ztratíme.
A ta vláda už vůbec neříká, jak to nahradíme. Kdo tu práci bude dělat, když už dneska je obrovský problém zajistit tu kvalifikovanou pracovní sílu? Trápí se s nějakou takovou otázku vládní koalice? Netrápí. Neslyšíme na to reálnou odpověď. Ano, slyšíme něco o tom, že to dožene růst HDP, ty deficity v tom důchodovém systému. No kolik by to HDP muselo meziročně růst těch třicet let? Každý rok minimálně o více jak 5 procent. No to každý, kdo je trošku soudný v ekonomice, ví, že to není možné. Přesto to vládní koalice jako v éteru takhle vykládá.
Takže já tady poukazuju na celou řadu věcí, kdy se slibují naprosto nereálné věci. Přitom jsou tady základní klíčové výzvy před touto společností, před touto zemí, do kterých prostě musí mít politik a ta vláda odvahu se pustit. Jenomže tato vládní koalice prostě žádnou odvahu nemá. Tady prostě jako vidíme politiku, která někoho uráží, zesměšňuje, pak si tady bere témata, která vůbec nejsou podstatná pro společnost, tady se tím zabije den dva v této Sněmovně, ale nikam nás to jako Českou republiku prostě neposunuje.
Mně chybí třeba u paní ministryně to, že by měla tady předstoupit a při tak klíčové změně říct, mám po čtyřech a půl měsících ve vládě poměrně jasnou vizi a představu, jak chci spravovat veřejné finance v této zemi. Mám představu, jaké budu mít deficity pro rok 2027, jak se celkově bude vyvíjet za ty čtyři roky dluh. A já chápu, že je tady celá řada proměnných, těžko lze predikovat na rok 2028, 2029, jaký bude růst ekonomiky. Ale pokud ta ministryně financí pracuje taky na klíčových reformách této země, tak by měla být schopna říci, já také vidím, kde dokážeme opravdu ušetřit v mandatorních výdajích, protože i když nakrásně vybereme o 8, o 10, možná o 14 miliard korun víc díky nově upravené EET, no tak to absolutně nemůže stačit na pokrytí výdajů třeba v oblasti školství, na pokrytí plateb za státní pojištěnce v oblasti zdravotnictví, nemůže to stačit na pokrytí výdajů, které plánuje tato vláda u důchodů. Ale to paní ministryně vůbec neříká. Ona řekne, začali jsme jednání s Evropskou komisí, ale tak ať nastíní tu konkrétní představu, s jakou hospodářskou politikou ona do toho jde, jak zodpovědnou. Ona před měsícem paní ministryně tady říkala, že nemá křišťálovou kouli, že mně na otázku, kolik bude asi deficit příštího roku, neodpoví. No ale ta ministryně, když dneska vezme základní mandatorní výdaje, tak přece na to už tu odpověď musí umět dát. Já nejsem ministr financí, ale já tvrdím, že to číslo nebude nižší v tom deficitu jak -350 miliard korun, spíš bude stoprocentně vyšší. A mimochodem taková zajímavá věc. Vláda na konci dubna schválila vlastně rozpočtový výhled na roky 2027-2028.
Je to zajímavý materiál, protože vláda ho nebrala na vědomí. Ona ho opravdu schválila a schválila ho vlastně podle současného platného znění zákona o rozpočtové odpovědnosti. Tam vláda schválila to, že říká: Deficit na příští rok bez případné výjimky na obranu bude 181 miliard korun. Takže, kdyby vláda brala opravdu vážně odpovědnou hospodářskou politiku, tak by měla snížit deficit na rok 2027 na zhruba minus 181 miliard korun, bez uplatnění výjimky na obranné výdaje. Místo toho tady bude reálně ten deficit dvojnásobný nebo možná i více jak dvojnásobný.
Nikde v tom plánu člověk nevidí jeden jediný návrh na nějakou reformu, která by znamenala snížení mandatorních výdajů. Moc poslankyň a poslanců ANO tady není, ale budu se rád těšit u toho bodu, až otevřeme potom rozpravu – předpokládám příští týden – jestli někdo vystoupí a řekne, kde má tato vláda ambici snížit nějaký mandatorní výdaj nějakým reformním krokem. Protože zatím vlastně slyšíme, že mandatorní výdaje budou jenom růst.
U oblasti, kterou sleduju nejvíc – to je oblast důchodová – tam ty mandatorní výdaje jednoznačně chcete navýšit a je vám úplně jedno, jaké to bude mít dopady za 5, 10, 15 let nejenom do toho důchodového systému, ale i do těch věcí souvisejících. Vy ten stát vlastně těmito kroky rozkládáte. Po vás potopa. Vám je to v tomhle ohledu vlastně jedno. Někteří si to uvědomujete, někteří asi ne. Není to jenom otázka rozpočtu a přístupu k veřejným financím.
Použiju ještě dva příměry. Když se podíváme na to, co jste přinesli zase jako poslanecké návrhy tady do Sněmovny, tak je to zrušení nominačního zákona. Mluvili jsme tady o tom. Já to nechci dlouze rozebírat, ale dávám to do nějakého kontextu kroků, které tato vláda dělá při demontáži fungujícího státu. Prostě nemáme ambici vybírat nejlepší lidi do firem, které spravuje stát, kde je majetková účast státu. Nemáme ambici mít nějaká nepodkročitelná kritéria a nějaké základní transparentní posouzení těch osob. Ne, nehodí se to, vypneme to, zrušíme zákon, jdeme od toho pryč.
I když ještě před sedmi roky tady stáli ti stejní politici za hnutí ANO – část z nich byla dokonce těch stejných, kteří tenkrát ten zákon upravovali a říkali, jak je super, jak je dobrý – tak ti stejní tam dneska jsou podepsaní a říkají: Jdeme to zrušit. Zase, světe div se, je to poslanecký návrh vládních poslanců.
To stejné dneska vidíme u zákona o státní službě, kde zase přistane pozměňovák na poslední chvíli a řekne se: Jdeme to rozvrátit i na úroveň obcí, měst a krajů, aby bylo po komunálních volbách jednodušší odvolávat tajemníky na městských a krajských úřadech.
Milí spoluobčané, takhle funguje tato vládní koalice pátý měsíc v praxi. To je realita. Já nemám rád – říkal jsem to opakovaně – obstrukční opoziční jednání – vždycky mě to jako ministra štvalo – ale tady není vůbec žádná vůle přijít – třeba během úterka – a domluvit se na nějakém konstruktivním, smysluplném postupu. Tady se ty věci hrnou na sílu. Přichází tady vládní koalice, která teď rozvrací veřejné finance.
Za týden nebo za dva tady přijde s návrhem na rozvrácení veřejnoprávních médií. To je taky hodně zvláštní, bizarní příběh. Jsou tady opět různé Poslanecké návrhy členů vládní koalice a řeší financování veřejnoprávních médií. Pan ministr kultury to komentuje slovy, že ideální zákony předkládá jenom Pán Bůh a jenom hlupák vědomě předkládá hloupé zákony. Tomu by se dalo krásně předejít, kdyby tady normálně fungovalo to, že ten ministr, to Ministerstvo kultury, si napřed sedne s jedním a s druhým ředitelem dané instituce, setká se s odborníky, setká se s odbory, připraví ten návrh zákona, napíše ho a dá ho do mezirezortního připomínkového řízení.
Paní ministryně nám říká, ať ji nemistrujeme. Já ji fakt nechci mistrovat. To bych si nedovolil paní ministryni Schillerovou mistrovat. To možná ani nejde, protože nejsem schopen stačit výrokům jako, že půjčka není dluh. Ale celou řadu průšvihů, které potom zachraňuje Andrej Babiš, Karel Havlíček, kdy vlastně politici z hnutí ANO chodí a dělají jako brigádu práce za ministra kultury. Proč se schází ministr průmyslu a obchodu s šéfem České televize a Českého rozhlasu s předsedou vlády a zachraňuje to, co nezvládne ministr kultury? Dává to někomu z vás logiku? Mně to žádnou logiku nedává.
Říkal jsem a myslím to smrtelně vážně, že pan premiér tedy tak často říká, že pokud prostě někdo nemá adekvátní výkon a efektivitu, že nemá v nějakém týmu co dělá. Tak znovu opakuji, pane premiére – a říkal jsem vám to i na předminulém jednání Sněmovny – myslím si, že je na místě pana ministra kultury vyměnit. Prostě nemá výkon, nemá efektivitu a videa se skládáním písničky k narozeninám tak nemají ani valnou hudební úroveň.
Do toho, když se tady podíváme na fungování této vládní koalice, pokud jde o zahraniční politiku, taky nemůžeme říct, že by to fungovalo dobře. Napřed se tady poskakuje v kšiltovkách, na balkonech, tančí se u toho, dávají se z toho videa a říká se, jaký je Donald Trump skvělý politik, který má stejný program jako hnutí ANO, a pak tady všichni sklízí plody práce politiky Donalda Trumpa v dopadech na pohonné hmoty, na celou ekonomiku, na inflaci. Mimochodem, už máme data za dubnovou inflaci, která ukazují, že to nevypadá vůbec hezky – 2,5 procenta nárůst.
Takže bych byl moc rád, kdyby opravdu tady fungovala daleko více profesionální správa na úrovni vládní koalice. Proslýchá se, že Andrej Babiš chce udělat rošádu a vyměnit Ministerstvo obrany za Ministerstvo vnitra. Přiznám se, že nevím, co pan ministr Zůna bude říkat na summitu NATO, když má vlastně obecně zákaz mluvit. On tam asi jede jako kompars, protože si to tedy chce pohlídat pan ministr zahraničí a Andrej Babiš, kteří tam jedou. Prostě takhle to nebude fungovat a bohužel ty problémy, které budeme mít, budeme mít všichni.
Myslím si, že dneska je reálné, abychom se podívali na tisky, které tady máme. Myslím si, že za nás, za lidovecký klub, určitě je vidět, že tam máme i konkrétní pozměňovací návrhy, které jsme k nim načetli. Já se k tomu budu vyjadřovat potom, až ty tisky tady budou. Ale zmiňuju to proto, že když tady něco kritizuji a teď jsem tady ano, byl kritický, tak taky zároveň se moje kolegyně a kolegové snaží dát konkrétní návrhy v tom, jak by ty věci mohly být jinak, lépe, s jinými parametry, s konstruktivním přístupem.
Musím tady ocenit – teď tedy i pochválím – že jsem zavnímal, že u některých pozměňovacích návrhů i třeba dané ministerstvo dalo kladné stanovisko nebo daný konkrétní garanční výbor také dal kladné stanovisko. Nebývá to obvyklé, chci to pochválit, chci to ocenit. Myslím si, že to jsou věci, které pro to, jak věci společně posouvat kupředu, dávají nějaký smysl.
Ale fakt si nemyslím, že cesta je nahrnout tady zákon nebo celou řadu zákonů, teď být situaci, kdy se má sestavovat státní rozpočet... Paní ministryně v minulosti říkala, jak ji hrozně vadí, že ministr financí v minulosti neposlal návrh státního rozpočtu už před před prázdninami. Já se ptám, jestli paní ministryně financí pošle svůj návrh rozpočtu na rok 2027 už před prázdninami? Kritizovala to velmi silně. Jsou desítky mediálních výroků, kde Alena Schillerová říkala, že to je netransparentní postup ministra financí. Tak budu rád, když nám řekne, jestli ona bude postupovat tedy v duchu svých předchozích výroků, nebo se to zase teď změnilo a už se to nehodí.
Stejně tak jako jsme slyšeli i Motoristy, kteří říkali: No, o rozpočet roku 2027 bude tvrdá bitva v koalici. Tak kde jsou teď? Teď mají svést tvrdou bitvu, protože tady se píší mantinely, pravidla a to, jak to hřiště bude vypadat pro budoucí rozpočty. Kde jsou všechny ty silné výroky Motoristů, kteří říkali, jak budou opravdu střežit rozpočtovou odpovědnost?
Připomínám program Motoristů na konci volebního období mít vyrovnaný státní rozpočet. Sedí tady tři členové vlády za Motoristy a drží se za hlavu. (Ve vládních lavicích sedí ministři Šťastný, Klempíř a Macinka.) To je těžký. Já to chápu. Já bych se taky držel za hlavu mít takové výroky ještě před zhruba rokem a teď být v takovéto realitě. Tak budou ty vyrovnané rozpočty nebo nebudou, členové vlády za Motoristy? Asi nebudou. Nebudou asi.
Místo toho, abyste dneska tady byli schopni říct, že vy máte konkrétní návrhy na to, jak dělat klíčové reformy, reformy v oblasti efektivity státu, reformy v oblasti mandatorních výdajů, tak vy dneska mlčíte. Neřeknete ani popel. (Ministr Macinka reaguje z vládní lavice.) Můžete se přihlásit s přednostním právem. Já vám poradím. Je to v jednacím řádu, kde máte i napsáno, že na mě nemáte pokřikovat, pane ministře. A předsedající schůze by měl sjednat pořádek, abyste na mě nepokřikoval.
Já to říkám rétoricky, pane předsedající. Rétoricky říkám, že budu rád, když po mně si vezme kdokoliv z ministrů za Motoristy slovo, přijde a objasní ten rozpor mezi jejich programem, sliby před volbami a tou realitou, kterou máme tady teď. (Ministr Macinka opět reaguje.) Můžete to přijít říct rétoricky tady nahlas. Já budu rád. Já myslím, že po mně už není žádný přihlášený s přednostním právem. Takže se můžou přihlásit členové vlády a můžou na to reagovat.
Ale chci to tady připomenout především pro občany této země, kteří to sledují. A někteří už zapomněli, co jste jim slibovali. Říkali jste, jak s tím zatočíte, jak to pohlídáte, jak to budete důsledně sledovat. Ticho po pěšině.
Já se vrátím ještě zpátky k tomu zákonu o rozpočtové odpovědnosti, který byl na této schůzi navržen, ale třetí čtení už dneska neprojednáme. Ještě dám takový příměr, já jsem to tady říkal minule, myslím, že ten je jako hodně přiléhavý, že vlastně ta vládní koalice nás tady tepala za vlády Petra Fialy za to, když jsme tady měli návrhy na schodek státního rozpočtu 280 miliard, 250 miliard, 232 miliard, a slyšeli jsme tady slova o tom, jak je to nezodpovědné hospodaření. A dneska, když to tady vidíme, tak vlastně můžeme říct, to není nic, co by se dalo říct, jako že to má vůbec jako nějakou trajektorii udržitelných financí.
Vládní koalice vlastně otevřeně říká, náš cíl je dohnat státy, které dneska mají výrazně nadprůměrné zadlužení v Evropské unii. 3 procenta není nic, co by byla pro nás hrozba, od čeho se máme vzdalovat, ale naopak vládní koalice k tomu úspěšně směřuje.
Takže to je asi takové, jako když vím, že mám nadváhu, a vím, že bych si měl nastavit dietu, tak si můžu dát cedulku ke schodům a říct, že bych měl chodit po schodech a říct si, to stačí, to mně pomůže a zachrání. Anebo si řeknu, budu mít nějakou tvrdou vnitřní disciplínu, snížím krmnou dávku a přidám pohyb, protože chci naplnit nějakou jasnou představu, cíl, protože to je prostě pro mě důležité, pro mé zdraví. Tak úplně stejně je to s těmi veřejnými financemi v podání této vlády. Je to úplně stejné jak s těmi cedulkami tady u těch schodů. To přece každý normální člověk ví. Stejně jako je to i ve vztahu k tomu, že prostě vím, že nemám zvyšovat zadlužení státu, pokud to není nezbytně nutné na obranu, anebo na Dukovany.
To jsou asi ty podstatné věci, co jsem tady chtěl zmínit a říct, co nám v tom vadí, a nastínit, kde bychom my jako lidovci rádi viděli jiné priority této vlády, jinak sestavené. A apelujeme na to, na co bychom se měli společně všichni soustředit: zdravé veřejné finance, neroztáčet zadlužování tohoto státu věnovat se klíčovým reformám, i když to bolí, ale jsou nutné, a mít jako jednu z klíčových priorit přípravu této společnosti na stárnutí populace.
Já vím, že jsem s tím otravný a ještě budu. Ale když se podíváme dneska, že v této zemi zhruba 550 000 lidí potřebuje intenzivní sociální a zdravotní pomoc a podporu, tak za těch zhruba 20 let si to číslo vynásobme koeficientem 2,2. Tam se budeme dostávat. A ten největší, nejrychlejší nárůst bude mezi roky 2030 a 2035.
Proto moc prosím, ať tyto věci se odrazí do plánu a investic této vlády. Není možné si vystačit s výroky – budeme jednat na evropské úrovni a z evropských peněz, někdy po roce 2029 si urveme nějakou část do železa a betonu – parafrázuji slova pana ministra a pana premiéra. To nebude stačit. Proto jsme v loňském roce dali dohromady ta přesná data s panem profesorem Duškem. Proto dneska ministr práce a sociálních věcí a každý člen vlády, včetně ministra zdravotnictví, vidí přesně, v příštích letech, v příštích 20 letech vidí velmi přesně, kde, v kterých krajích, okresech, územích ORP bude mít jaký počet nárůstu lidí, kteří tuto péči budou potřebovat.
Vyjádřili jsme to velmi přesně i v tom, kolik k tomu bude potřeba lidí. Je to zhruba 30 000 lidí, které budeme potřebovat. Napočítali jsme, kolik je k tomu potřeba i těch lůžek. Ale samozřejmě i ta kombinace výrazně větší podpory rodinné domácí péče, odlehčovacích služeb může tomu systému hodně ulevit v tom, kolik těch lůžek bude muset stavět. Dejte si toto prosím jako vláda do klíčových top tří priorit, na kterých budete pracovat. Nic tam z toho zatím nevidím.
O tom, že jste zvýšili platy lidem v sociálních službách, to jste udělali jenom na papíře. Nejsou zatím ty reálné finanční prostředky. Tak já vás moc prosím, abychom nenarazili do tvrdé zdi po roce 2030, aby se toto opravdu objevilo i v podpoře Ministerstva práce a sociálních věcí, v podpoře investic. Není možné čekat, až nás zase spasí evropské peníze. Na to je potřeba dát peníze se stejnou prioritou, jako je dáváme na silnice, na dálnice, na železnice, na podporu výstavby energetických zdrojů. Protože o ty lidi se nebude mít za tři, za čtyři, za pět let kdo a kde postarat.
Tak prosím pěkně, berte toto jako jednu ze zásadních priorit. Na té jsme jako lidovci kdykoliv připraveni spolupracovat, podporovat ty věci – i tam, kde to třeba bude bolavé, kde to bude těžké. Mluvíme tady o zahraničních příkladech, jak to funguje v Německu, jak to funguje v Rakousku, v celé řadě jiných států. Že to nemůže zůstat jenom na bedrech státu, obcí, měst a krajů. Ale k tomu je potřeba odvaha, odvaha pro odvážné politické rozhodnutí a reformní kroky.
Tak prosím tuto vládu, aby opravdu v kontextu veřejných financí, v kontextu toho, co jsou pro nás priority, toto byla jedna z opravdu klíčových priorit. To jsou asi ty podstatné věci, které jsem tady chtěl shrnout. A budu rád, když případně tady kolegové, kteří si před chvilkou stěžovali, že nemůžou rétoricky reagovat, tak teď rétoricky reagovat mohou. Můžou tady vystoupit s přednostním právem členové vlády. Oni už dva za Motoristy odešli, zůstat tady jenom pan ministr zahraničních věcí.
Chtěl bych ho poprosit, kdyby když tady teď náhodou zrovna je, tak kdyby se chtěl vyjádřit k tomu tématu setkání sudetoněmeckých Němců v Brně. Včera po vás, pane ministře, byla velká poptávka. Vy jste se tomu vyhnul. Dneska tady jste, tak to klidně můžete tady využít. Když tady jste, tak s přednostním právem k tomu taky říct za vás pár slov.
Protože se přiznám, já bych nechtěl být v kůži ministra zahraničních věcí ani premiéra a potkat se s bavorským premiérem nebo s jakýmkoliv kolegou ze spolkové vlády v Německu a vysvětlovat, co tady zaznívalo v Poslanecké sněmovně včera večer ze strany koaličních partnerů SPD. (Ministr Macinka opět reaguje.)
Já bych poprosil, pane předsedající, aby pan ministr Macinka na mě nepokřikoval a přišel to říct tady k pultíku. Myslím si, že by si to zasloužili kolegyně, kolegové, ale i veřejnost, kdyby pan ministr měl tu odvahu nepokřikovat za zády jako někde ve školní lavici v puberkálním věku, ale aby měl odvahu to přijít říct normálně jako poslanec.
Děkuju moc za pozornost.
Psali jsme:
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku
