Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení přítomní členové vlády,

galerie pro veřejnost je obsypaná, předpokládám, že to nebude kvůli mimořádnému vydržení, takže se pokusím být stručný. (Na galerii nikdo není. Veselost v sále.)

Na úvod si dovolím takovou menší paralelu. Zatímco u té druhé novely občanského zákoníku řešíme věc, na kterou má každý určitý, řekněme laický insitní názor a nějaké stanovisko, je to věc víceméně taková hodnotová, tak u této novely se věnujeme absolutním majetkovým právům, právům věcným. A to už je věc víceméně právnická, odborná a bohužel ani z obecné části důvodové zprávy u tohoto návrhu, ani ze zvláštní části důvodové zprávy, ani z vystoupení navrhovatele se nepodává, že by byl tento návrh s odbornou veřejností zkonzultován.

To znamená, že já jsem tedy požádal některé přední české civilisty o nějaké stanovisko k této věci a dovolím si vás seznámit se třemi stanovisky.

Jako první bude stanovisko prof. Karla Eliáše, vůdčí osobnosti rekodifikace soukromého práva, který mi napsal následující, vyberu jenom nějaký výňatek: Pokud se pamatuji, pětiletý odklad vyhověl námitkám z řad politické pravice poukazující na podivné majetkové operace z dob komunismu, i politické levice poukazující na obdobně podivné operace z dob privatizace na počátku 90. let. Pochybně držený majetek bylo možné vydržet i za občanského zákoníku z roku 1964. Občanský zákoník, tím je myšleno nový občanský zákoník, má jinou konstrukci a pochybné držitele oproti předchozí úpravě znevýhodňuje. Rozdíl mezi řádným a mimořádným vydržením je v tom, že v případě řádného vydržení musí ten, kdo je popírá, dokázat, že držitel nebyl v dobré víře, zatímco v případě mimořádného vydržení musí popírající dokázat zlý úmysl držitele. To ostatně už přiblížil navrhovatel. Ovšem i když se přechodná doba neprodlouží, tak se tam, kde byla trestná činnost, úmysl prokáže vždy, ten zlý úmysl, nepoctivý úmysl. Myslím, že pět let stačilo, když vezmeme v úvahu námitku pochybných držeb, nikdo nenutil skutečného vlastníka, aby na vše dvacet let trpně hleděl, mohl se včas bránit a svého vlastnictví se domáhat. I pro něho přece platí ústavní pravidlo obsažené v článku 11 Listiny, že vlastnictví zavazuje. Argument probíhající dosud neskončenými soudními řízení není vzhledem k § 995 občanského zákoníku korektní.