Děkuji za slovo, pane předsedající.

Já jsem chtěl jenom ještě reagovat na kolegyni Valachovou ohledně toho deficitu. Problém je v tom, že kapitálové výdaje této vlády v roce 2017, za chvíli budeme projednávat státní závěrečný účet, klesly na 6,4 procenta rozpočtu. Takže říkat, že máte vyrovnaný rozpočet, ve chvíli, kdy je to jenom proto, že jste nerealizovali investice, to není korektní. Nerealizované investice jsou taky dluh. To je dluh v infrastruktuře, to jsou peníze, které časem stejně budeme muset investovat, abychom třeba ty silnice postavili nebo opravili. Takže tam já vidím velký druh této vlády a je to i velký deficit pro ekonomický rozvoj této země.

Druhá věc k tématu důchodové reformy, o které se bavíme. Já souhlasím s paní ministryní Maláčovou, že ten průběžný systém je nutné udržet. A je to jediný systém důchodový, který se nedá rozkrást, což je jeho zásadní výhoda. Stejně tak je to jediný systém, který nemůže zkrachovat, protože do něj peníze přicházejí a odcházejí ve stejný čas. A současně i vláda potvrzuje, že tady máme nějaký velký demografický zub na úrovni asi 200 miliard korun ročně, který nás čeká zhruba za 15-20 let. A já vnímám pozitivně snahu narovnat ten stávající důchodový systém tak, aby byl spravedlivý vůči ženám, co třeba vychovaly děti, nebo vůči starodůchodcům, vůči dalším skupinám. Nicméně vnímám obrovské množství energie investované do toho, aby se různým skupinám přidávaly peníze, a velmi malou snahu řešit ten problém na příjmové stránce a především strukturálně. Tady jsme za poslední roky zvýšili deficit důchodového systému o několik desítek miliard korun každý rok, ale na straně příjmů to nekompenzují žádná opatření. A až skončí tahle ekonomická konjunktura, protože dneska důchodový systém je financován ze zdanění práce, až třeba stoupne nezaměstnanost, což bohužel hrozí s výhledem na horší ekonomickou situaci, tak potom skutečně bude velmi obtížné financování důchodového systému zajistit. A my považujeme za nespravedlivé, aby to celé platila jenom budoucí generace. Myslíme si, že je potřeba ten zub nějakým způsobem rozprostřít mezi další časové období.