Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, já se budu držet toho, co je hlavním bodem dnešní schůze, to je třetí čtení návrhu státního rozpočtu na rok 2020. Nebudu se, tak jako pan premiér, vyjadřovat k auditům a samozřejmě ani ne k té dnešní zprávě. Máme ostatně na ty audity vyhrazený zítřejší bod.

Bylo by krásné, kdybychom se tady mohli bavit o tom, jak byl rok 2019 do Českou republiku úspěšný a jak nás proto v roce 2020 čeká i na základě dlouhodobého ekonomického růstu přebytkový nebo alespoň vyrovnaný rozpočet. Ale bohužel tomu tak není a 40 mld. schodku, který připravila vláda, to je skutečně smutná vizitka hospodaření vlády. Kdyby dnes někdo přiletěl třeba z Marsu a poslouchal předsedu vlády a jeho projev tady v Poslanecké sněmovně, tak by musel nabýt dojem, že Andrej Babiš je ve vládě od včerejška, nebo maximálně do ní přišel minulý týden. Protože podle něj všechno v uplynulých 30 letech bylo špatně, všichni jsme neschopní, nikdo nic neudělal, stále dokola opakoval škoda, že toto, škoda, že tamto, škoda, škoda a tak pořád dokola a pořád totéž. Tam chybí plán, tam chybí financování, tam je špatný zákon, tam nejsou peníze, tam je špatná Evropská unie, tamhle opozice, samozřejmě hlavně ODS, jinde je to chyba občanů, někde je to chyba aktivistů atd., atd.

Musím připomenout předsedovi vlády, že z těch 30 let on vládne šest let. Šest let je ve vládě, to je jeden a půl volebního období. A já jsem za tři hodiny tady neslyšel, že by řekl: Toto jsme udělali, toto jsme začali, toto jsme skončili, tady je nějaký výsledek. Každý politik může po šesti letech bilancovat, musí bilancovat, musí mít něco v ruce, musí ukazovat nějaké výsledky. A Andrej Babiš po šesti letech, kdy má v rukou hnutí ANO klíčové resorty, tak jediné, o čem mluví kromě té minulosti, jak je všechno špatně, tak o jakémsi plánu, jakýchsi plánech, ve kterých slibuje úplně všechno, ale výsledek nikde není.

Jak jsem říkal, premiér tady mluvil, mluvil tři hodiny, ale nic podstatného neřekl. To, co tu máme, je rozpočet, který není ani proinvestiční, ani antibyrokratický, ani rozvojový a kromě toho není ani vyrovnaný. A já musím říct, že předložit takový rozpočet po tolika letech bezprecedentního ekonomického růstu a velmi příznivých makroekonomických ukazatelů, to je prostě ostuda a je to neschopnost vlády. Věřte mně, že Občanskou demokratickou stranu netěší, že tady dochází k neustálému projídání těch ekonomicky úspěšných let. A proto jsme - a teď říkám bohužel, a myslím to vážně - bohužel už několikátý rok po sobě předložili k návrhu zákona o státním rozpočtu pozměňovací návrh, pozměňovací návrhy, kterým vracíme ten rozpočet nejenom do té podoby vyrovnaného rozpočtu, ale dokonce letos jsme dokázali vládě ukázat, jak by ten rozpočet mohl být sestaven i přebytkový. Čtyřicet šest miliard úspor, čtyřicet šest miliard úspor, to je důkaz, že vláda opravdu mohla tyto finance ušetřit. Stačilo by, kdyby chtěla, stačilo by, kdyby toho byla schopna, ale to bohužel není tento případ.

Moji kolegové už při tom předcházejícím projednávání státního rozpočtu poukazovali na spoustu chyb. Já jsem zde připomenul ten největší hřích státního rozpočtu, což je deficit a špatná struktura. Ale chtěl bych k tomu uvést ještě několik příkladů, kde si myslím, že by bylo ještě možné pozměňovacími návrhy přece jenom něco napravit, ty nejhorší chyby. Uvedu tady dva příklady, které se týkají investic do dopravní infrastruktury a také do vzdělání.