Andrej Babiš si za to všechno může sám. Nikdo jiný nemůže za to, že jediné zájmy, které dokáže hájit, jsou zájmy jeho firem a jeho vlastní. Když mu hrozí ztráta dotací, tak prosadí, aby mu je platil stát, když mu hrozí obžaloba, tak provede skandální změnu na ministerstvu spravedlnosti. Škoda, že nemůže požádat také o dotace na děravý státní rozpočet, tak jak je zvyklý ze svého byznysu.

Ale hlavně je škoda, že nedokáže realizovat téměř nic ze svých slibů. Namísto daňové reformy máme další fáze EET, namísto „dálnic, dálnic, dálnic“ z billboardů máme pouze kolony, kolony, kolony a rychlobruslařský stadion zřejmě nebude stát, ani když Martina Sáblíková bude dávno v důchodu. A když jsme u důchodů – že potřebujeme rychle reformovat důchodový systém, protože jinak současní třicátníci a čtyřicátníci nedostanou ani almužnu, to ví každý, kdo umí napočítat do deseti. Jenže to je daleko za horizontem plánů největšího manažera v dějinách Andreje Babiše. Jeho totiž zajímá jen horizont nejbližšího průzkumu veřejného mínění.