Bohužel platí, že dobrých věcí si vážíme často až tehdy, když je ztratíme. Proto o ně dostatečně nepečujeme a nevěnujeme pozornost signálům, které upozorňují na možná nebezpečí. Varování se nám v poslední době dostává mnoho. Naposledy v případě teroristických útoků v Paříži. Lidé se začínají ptát, zda se něco takového nemůže stát i u nás. Odpověď vlády, že nám nic nehrozí, není ani dobrá ani dostatečná.Především musíme vědět, že naše dobrá bezpečnostní situace není darem z nebes, ale má svoje konkrétní příčiny. Ty lze rozdělit do čtyř skupin: 1. Geografické a geopolitické. Poloha ve středu Evropy, která byla dříve nevýhodná, protože znamenala permanentní ohrožení jak ze západu, tak z východu, se po r. 1989 proměnila ve výhodu. Hranice bezpečného „západu“ se posunuly od nás daleko na východ, členství v EU a NATO nám zajistilo spolehlivou vnější bezpečnost. Západ v čele s USA neměl v unilaterálním mezinárodním uspořádání konkurenci a tedy ani my jsme nebyli nijak ohroženi. 2. Historické souvislosti. ČR tvoří jednu z národnostně nejhomogennějších společností v Evropě. Vysídlením německého obyvatelstva a rozpadem Československa jsme se „zbavili“ nacionálních zdrojů možných konfliktů. 3. Sociálně ekonomické. Nemáme velké sociální rozdíly; jeden ze zdrojů neklidu, a v některých případech i terorismu, kterým je extrémní chudoba, u nás fakticky neexistuje. 4. Politicko-kulturní. Česká společnost se dokázala nejen pokojně rozejít se slovenskou a mírově demontovat společný stát (už to je ve světovém měřítku pozoruhodné), ale také eliminovat hrozbu separatismu. Dnes už si sotva kdo vzpomene na moravistická hnutí ze začátku 90. let, přičemž v jiných zemích z podobných pocitů nedoceněné regionální identity vznikal nejen separatismus, ale i terorismus (od Itálie, přes Španělsko a Francii, až po Velkou Británii).

Na první pohled se nic nezměnilo. Vnitřní podmínky pro vznik terorismu zde nejsou, tak proč bychom se měli o svoji bezpečnost bát? Bohužel se změnil svět kolem nás.Světový řád už není určován západními demokraciemi v čele s USA. Nové a staronové velmoci získaly ekonomickou, vojenskou, náboženskou nebo ideologickou moc. Mají svoje zájmy a chtějí je prosazovat. Nedaleko od nás se na Ukrajině rozhořel konflikt, podobný, jaký historicky vždy ohrožoval zbytek Evropy. Destabilizovaný Blízký východ a severní Afrika mimo jiné přinášejí nové stěhování národů, které se valí z jihu a jihovýchodu do Evropy. Radikální islám se stal ideologickou zbraní k dobytí Západu. Jeho bojovníci už neútočí jen v Sýrii či Iráku v řadách Islámského státu, ale přímo v ulicích evropských měst, často to jsou dokonce občané evropských zemí.

Jsme otevřená členská země EU. Být součástí schengenského prostoru je výhoda, pokud tento prostor funguje. Pokud ne, hrozby, které jsme dosud neměli, se stávají i našimi hrozbami. Imigrace přináší bezpečnostní rizika, muslimské přistěhovalecké komunity jsou prostředím, z nějž se teroristé také rekrutují. Je otázkou času – pokud EU a/nebo ČR nezmění svou politiku – kdy budou působit i u nás.