Politice se aktivně věnuji ne proto, že bych neměl nic lepšího na práci. Jen se obávám, že když ji necháme být, tak už nic dobrého už na práci mít nebudeme. Nechtěl jsem se dívat na upadající politickou kulturu, oslabování demokracie a stále hloupější nápady, jimž jsme vystaveni. Naivita je to poslední, čím bych trpěl. Možná nejde mnoho změnit, ale aspoň je možné zabránit ještě horším věcem. Myslete si o tom, co chcete, ale raději zkuste to, co já. Starejte se o politiku a nenechte ji těm, s nimiž nejste spokojeni.

Politika u nás není moc vděčné povolání. Důkazem toho nejspíše bude, že už tato věta spoustu lidí rozčílí. Dialekticky si totiž myslí, že je to to nejodpornější povolání, které můžete dělat, ale současně vám závidí jakési výhody, o nichž ani nevíte. Aspoň já tedy ne. Všechno, co jsem dělal dosud – a nebylo toho málo –, bylo prestižnější, příjemnější, oceňovanější a přinášelo to více satisfakce, jak se u nás říká. Jenomže znáte to: občas jdete taky vyhodit do popelnice odpadky, vyměníte olej v autě nebo rozvezete kompost. Prostě něco děláte, protože máte pocit, že to máte dělat, že je to potřeba. Můj vzácný starý přítel, biskup Stanislav Krátký, vždy říkával, že když jsme vyzváni k tomu, abychom něco dobrého udělali, máme na to říci: „Ano, a rád!“ Tak já to říkám taky a nestěžuji si.

A proč blog? Ten píši především z pouhé ješitnosti a intelektuálního rozmaru, to musím přiznat. Racionální důvod to má taky. Mediální prostor pro politická sdělení se zužuje, i když je zdánlivě politiky všude plno. Když dnes vedete stranu, jako je ODS, není kupodivu úplně snadné říci skrze média lidem to, co si opravdu myslíte, nechcete-li se spolehnout na jednu větu zasazenou do bůhvíjakého kontextu. (Ty žvásty o tom, že to je ta pravá politika, pobavit jednou větou společnost, si nechte od cesty.) Tady mohu říkat a vysvětlovat, co chci a jak chci. Ale ten subjektivní důvod je mnohem důležitější.