Uplynulý týden byl hlavně ve znamení zvýšení rodičovského příspěvku, tzv. „rodičáku“, ale dělo se toho ještě mnohem více. (Rodičovský příspěvek jsem ještě schopen nazývat zkráceně „rodičovská“, ale „rodičák“ mně nejde přes rty ani přes klávesy. Ostatně není jedno, jak věci nazýváme, i když si to dnes kdekdo myslí.)

Zvýšení rodičovského příspěvku je téma, které se táhne už nějakou dobu. Věděli jsme, že vláda bude vyděračsky podmiňovat přijetí rodičovského příspěvku podporou zvyšování daní. Proto jsme předložili návrh na zvýšení příspěvku už před týdnem. Jeho přijetí zabránila ministryně Maláčová, která ve Sněmovně mluvila tak dlouho, až se musela schůze přerušit a zvýšení rodičovské nebylo přijato. Na další schůzi se již projednával tzv. daňový balíček, kterým se vláda snaží zalátat díry v rozpočtu na úkor lidí – zvyšuje daně na všechno možné i nemožné a argumentuje tak pokrytecky a hloupě, až je to směšné. Přitom ministři za ČSSD celou dobu vykřikovali, že opozice blokuje přijetí zvýšené rodičovské – rozumějte: toho rodičovského příspěvku, který jsme navrhli přijmout už minulý týden a který nebyl přijat kvůli obstrukci socialistické ministryně Maláčové. To jsou fakta a lhaní a překrucování na nich nic nezmění.

Ale když to už nešlo jinak, koalice podpořená komunisty porušila jednací řád, tedy zákon, a takto „přes mrtvoly“ zvýšila daně. A nakonec jsme odhlasovali i to zvýšení rodičovského příspěvku.