Změnil se také můj osobní pohled. O ODS jsem často psal jako politolog, nyní stojím v jejím čele. Nebýt politické krize loňského roku, nejspíše bych dělal něco jiného. Mnoho lidí mi klade otázky, zda lze ODS zachránit a proč se angažuji ve straně s tolika problémy.

Občanští demokraté udělali v posledních letech několik chyb. Nedokázali dobře vysvětlovat svoji politiku, nehájili důsledně zájmy svých voličů, „státotvorností“ popírali svá ideová východiska a dopustili, aby ekonomické cíle jednotlivců občas ovládly politiku. Žádná jiná strana ale za své chyby nezaplatila tolik. Během pouhých 7 let zůstalo z 35 % voličů necelých 8 %. ODS svá selhání otevřeně pojmenovala a vydala se na cestu obnovy. Zvolili jsme nové vedení, zbavili jsme se podivných členů, změnili organizaci strany, jsme efektivnější, otevřenější, bližší občanům. Některým kritikům to nestačí, protože do pádu ODS promítají své osobní zklamání a selhání. Nikdo nás ale nebude volit kvůli dobré sebereflexi. Voliči se k nám vrátí jen tehdy, když jim nabídneme dobrou politiku. Poškozená pověst a narušená důvěra se překonávají těžko. A přesto zápas, který v čele ODS vedu, má smysl. Nejen kvůli ODS samé, ale kvůli budoucnosti české společnosti.

Občanští demokraté mají významný podíl na naší úspěšné cestě ke standardní demokracii s dobrou kvalitou života. Podléháme však (nikoli poprvé) špatné náladě. Nechali jsme si namluvit, že se nám nedaří, že špatně hospodaříme, že máme nekvalitní školy, kolabující zdravotnictví, a že jsme zkorumpovaní od nejmenší obce až po Hrad. Nepotvrzují to ale fakta a srovnání s jinými zeměmi. V čem opravdu selháváme, je sebedůvěra a hrdost. Společenské deprese se musíme zbavit, jinak nás ochromí a špatně se mít opravdu začneme. Hodnoty a výsledky naší společnosti musíme chránit a posilovat. Přišel jsem do politiky proto, abych s ODS nabídl vizi prosperující České republiky se svobodnými a odpovědnými občany, kteří se nebojí své budoucnosti.