Děkuji za slovo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych i já přidal trochu k této diskusi, hlavně stanovisko poslaneckého klubu SPD. Ale protože to všechno má nějakou návaznost, tak bych velmi krátce začal už z doby minulé. Hnutí SPD na jaře podpořilo veškerá opatření, která tato vláda navrhla. Ta opatření měla svůj význam. Myslím, že to byl správný krok a Česká republika se stala premiantem v boji s koronavirovou pandemií. Co se ale dělo potom, to si myslím, že nebylo už tak příznačné a nebylo dobré, protože vláda jakoby úplně rezignovala, jako by koronavirus už tady nebyl, už nepotřebujeme bojovat. A úplně všechna ta opatření zrušila. Což nemohlo dopadnout jinak než jak to dopadlo teď na podzim.

Co ale je důležité zmínit a co je důležité pro lidi, že na tom jaře jsme viděli velmi špatnou komunikaci vlády, Ministerstva zdravotnictví s občany. Prostě byly tiskové konference, kde vystoupil ministr, potom za dvě hodiny vystoupil premiér, pak vystoupil někdo další a dozvěděli jsme se několik věcí a několik názorů a několik forem řešení problémů. A řeklo bych, že dodneška ta komunikace není ujednocená. A myslím si, že to určitě vzbuzuje nejistotu u lidí a nejistota je nejhorší. Takže o to bych poprosil nového pana ministra zdravotnictví, aby se pokusil tu komunikaci sjednotit, aby lidé byli včas informováni, co se bude dít. S tím ale souvisí další otázka, na kterou se ptám pana ministra zdravotnictví. Máme teď nouzový stav, před Vánocemi budou čísla lepší, protože samozřejmě omezili jsme mobilitu, omezili jsme pohyb osob, čísla budou lepší, na Vánoce si lidi nakoupí a samozřejmě stane se to, že v lednu se zase čísla zvětší. A tak to půjde dál v takových vlnách. A já si myslím, že je načase přijmout nějakou strategii a pobavit se o ní o boji s koronavirem do budoucna. Lidé přece potřebují vědět nejenom, co bude na konci listopadu, co bude na Vánoce. Ale co bude na jaře, co bude v únoru, co bude v březnu? Protože s tím souvisí to, že se na tu dobu mohou připravit. Ekonomicky, podnikatelsky, v práci, s dětmi, společensky. A já si myslím, že taková vize nám chybí a že ty modelové případy přece Ministerstvo zdravotnictví a vláda musí mít. A my bychom o tom chtěli diskutovat. Protože to je pro nás všechny do budoucna velmi důležité.

Co se týče jarních opatření, tak si myslím, že my jsme tady volali z opozičních lavic po tom, že by vláda měla chránit rizikové skupiny, to jsou hlavně senioři, to jsou částečně zdravotně handicapovaní. A měla by budovat kapacitu nemocnic pro to, kdyby se ta vlna vrátila. Já jsem si představoval, že rizikové skupiny budou kryty, chráněny třeba tak, že respirátory, roušky jim bude předepisovat jejich praktický lékař. Budou je zdarma na předpis dostávat v lékárně. Protože přece ten praktický lékař přesně ví, kdo je riziková skupina, kdo je senior apod. To se nedá posílat poštou, to jsou takové jako amatérské pokusy podle mne. Že budeme budovat kapacity nemocnic. Vidíme, že se budují na poslední chvíli, co kdyby. A budují se v halách výstavišť. Já si myslím, že samozřejmě my jsme dnes rádi, že tady aspoň nějakou možnost, alternativu máme. Ale o to přece nejde. Zjistili jsme, že my musíme budovat kapacity nemocnic už na jaře a to se nedělo.

Teď se dostávám konečně k tomu nouzovému stavu. Nouzový stav je vlastně právní prostředí, ve kterém dnes vláda, Parlament a celá země funguje. My jsme na jaře volali po tom, aby se schválila novela na ochranu veřejného zdraví.

Ještě jednou řeknu ten název: Novela na ochranu veřejného zdraví. Myslím si, že ten název jasně říká, že je to přesně novela a zákon, který bychom mohli využít na boj s koronavirovou pandemií a který by neparalyzoval Českou republiku tak jako nouzový stav. Ale přesvědčovala nás vláda, že připraví nový krizový zákon, zákon o bezpečnosti České republiky, ústavní zákon. A když jsme říkali, že to bude trvat rok a půl, tak se nic nedělo, nikdo na to nereagoval a dnes jsme v situaci, že prostě nemáme nic a pro vládu je daleko jednodušší vyhlásit nouzový stav. Kdybychom měli novelu zákona o ochraně veřejného zdraví, mohli jsme pracovat tak, že by některé lokální věci mohl řešit ministr, do 48 hodin například vláda a mohla to dodatečně schvalovat Poslanecká sněmovna, abychom na to promptně, rychle na všechny věci, které se dějí kolem nás, hlavně na ty negativní, mohli rychle reagovat. Bohužel to se nestalo, máme nouzový stav, který podle mě paralyzuje demokratické principy řízení státu, Parlament funguje omezeně. Myslím, že se dělají zakázky bez výběrového řízení a je to spousta dalších věcí. Například je důležité i to, že stát podle tohoto zákona za nic nenese odpovědnost, když zavře školy, firmy a podobně. Samozřejmě nouzový stav také omezuje lidská práva. Vláda může dát zákaz vycházení, zavře podniky, firmy a je to spousta dalších věcí, takže nouzový stav jako právní forma si myslím, že už dnes je nedostatečný a nedostatečný hlavně z toho důvodu, že my prostě neskončíme ten boj 3. listopadu a pravděpodobně ani ne 3. prosince. Potřebujeme mít ještě něco lepšího a dokonalejšího, než je nouzový stav.