Celou druhou polovinu loňského roku jsme s kolegy z poslaneckého klubu ODS usilovali o změnu zákonů, které zarputile prosazoval ministr financí Miroslav Kalousek. Pravicová strana niky nesmí podpořit takové popření svého programu, které nepochybně naplňuje podmínky zrady na voličích.  Uvědomovali si to mnozí lidé, třeba i tehdejší prezident Václav Klaus.

Mimoto jsem projevoval zásadní nesouhlas s církevními restitucemi, které si Nečasova vláda rovněž vzala jako téma, které protlačí silou. Nic takového přitom před volbami neslibovali. Skutečně jsem tehdy měl pocit, jak jsem i někde napsal, že tato strana hodila své volební sliby na hnůj. Já jsem nic takového podstupovat nechtěl i za tu cenu, že budu od Petra Nečase poslouchat, že jsem srab, který utekl.

Pravice v té době přestala být pravicí a stala se pouhým doplňkem levice. Zadlužování, zvyšování daní, to jsou prostě věci, proti kterým se tato strana dvacet let vymezovala. Já do takové strany nevstupoval a neměl jsem ani důvod v ní setrvávat.