Mýlil jsem se. Strach o bezpečnost Evropy se navíc postupně mění na strach o vlastní suverenitu. V rámci EU totiž více bojujeme sami mezi sebou. Smutný začátek konce. Proto bych rád všem buřičům, kteří hájí práva migrantů, nesmyslně se ohánějí humanitárním právem a za každou cenu se snaží tlačit na země EU, aby přijaly na své území uprchlíky, připomněl loňské rozhodnutí Evropského soudního dvora. Podle tohoto důležitého rozsudku není možné žádat o vízum z humanitárních důvodů a odvolávat se na mezinárodní nebo evropská práva. Jedinou možností je udělit vízum na základě práva vnitrostátního.

Věční obhajovatelé migrantů tak už nemohou v médiích tvrdit, že evropské právo neumožňuje odmítnout žádost o vízum z humanitárních důvodů. V tomto ohledu tak členské státy nejsou povinny přijmout každého. Opravdu NE! Jde o více než rok a půl starou zprávu, kterou bych za jiných okolností nepřipomínal a nevracel se k ní. V situaci, kdy se však jednotliví představitelé EU a unijních států navzájem dohadují, zda přijmout uprchlíky, nebo nepřijmout, a navzájem se mediálně dost nelichotivě titulují, mi nezbývá, než znovu připomenout toto zcela zásadní rozhodnutí Evropského soudního dvora, které velmi rychle zapadlo v historii monitoringu tisku. Boj o bezpečnost EU se navíc začal postupně dramaticky měnit v boj o ochranu vlastní suverenity. A to nejen před stále se zvyšujícím tlakem zájemců o ekonomickou migraci, ale také před bruselským diktátem, kterému navíc někteří naši nejen europoslanci a poslankyně poklonkují, a tak zaprodávají české národní zájmy.  Možná naivně jsem se domníval, že tímto rozsudkem dostala Angela Merkelová a jiní obhájci migrantů dost razantní facku, ze které si vezmou ponaučení, nestalo se tak…