Děkuji. Vážený pane předsedající, členové vlády, paní a pánové, já se vrátím k předmětu jednání. Nebudu tady polemizovat o politických souvislostech této schůze. Byla prostě svolána na podpisy, jak to činily všechny vládní koalice, všechny opozice v minulosti i v současnosti. Nemyslím si, že to je něco nenormálního v parlamentním systému demokracie. Prostě jenom někteří v tom vidíme něco víc než to je.

Pokud jde ještě o jednu připomínku před samotným zákonem, víte, samotný lustrační zákon by se mohl jmenovat zákon Rita Klímová; protože někdo měl zájem při přijímání tohoto lustračního zákona odvolat Ritu Klímovou z pozice velvyslance v Kanadě a nahradit ji někým jiným, tak je tam prostě jedna věta, jeden odstavec, jedno písmeno, které to řešilo.

Prostě ano, všechny politické síly po listopadu, ale i před ním, i za první republiky, dělaly zákony, které měly nějaký účel. Prostě chtěj nechtěj, zákon je pouze vůle vládnoucí třídy, povýšená na takovou normu.

Já se vrátím ke služebnímu zákonu. Zákon 218/2002 Sb. je už dvanáct let platný a dosud neúčinný. Možná, že bychom se měli více zamyslet nad tím, proč je neúčinný a proč žádná z vládních koalic, ať byla vedena sociální demokracií, ODS, ať v ní byly KDU-ČSL nebo Strana zelených, která také slibovala jiný směr, nebo TOP 09, která také slibovala v roce 2009 jiný směr stejně jako Věci veřejné, k účinnosti toho zákona nikdy nesáhly, přestože při každé návštěvě Bruselu tvrdily, že tak učiní.

A ta účelovost je z toho vidět vždycky, a mě to velmi mrzí, protože tak nedojde nikdy ke stabilizaci státní správy a státní služba bude vždycky postavena jakoby služba, která je svým způsobem preferovaná a svým způsobem odmítaná.