Už samotné svolání a postup podle čl. 4 Washingtonské smlouvy zakládá na další velmi nebezpečný problém do budoucna.

Turecko po dlouhém váhání začalo bombardovat pozice Islámského státu. Zapojilo se tak do bojů proti této radikální islámské teroristické organizaci.  

Severoatlantická aliance turecké kroky v boji s terorismem bezvýhradně podpořila. Proč ale Turecko raději svolalo jednání NATO, než aby se obrátilo na Radu bezpečnosti OSN?  Možná právě kvůli tomu, že Turecko namířilo zbraně i proti Kurdům, s odůvodněním, že jde o radikály z Kurdské strany práce, jejichž tábory sužuje turecké bombardování. Přitom právě Kurdové statečně a také úspěšně bojují a umírají v boji proti našemu společnému nepříteli, tzv. Islámskému státu.

Ostatně i vláda ČR zásobuje Kurdy municí, aby lépe odolávali teroristickému tlaku. NATO, ale také USA, se přitom tváří, jako by se nechumelilo (tedy nebombardovalo).