Nenávist v českém národě dusí schopnost jít vpřed

Dovolím si začít příslovím, které u příležitosti nového lunárního roku - roku dřevěného hada, je příznačné. Je tedy čínské a říká: „Je-li v duši světlo, je v člověku krása. Je-li v člověku krása, je v jeho domě harmonie. Je-li v jeho domě harmonie, je v zemi mír. Je-li mír v zemi, je mír ve světě.“ Proč jsem si vzal na úvod právě toto přísloví je zřejmé - mám obavy o budoucnost českého národa.

Nejsem ani věřící, ani fatalista či idealista zabývající se duší, ale vnímám souvislosti jevů ve společnosti, a to co se u nás a v našem okolí odehrává, je čím dál nebezpečnější.  Žel nemalá část naší společnosti je zasažena nenávistí a už se ani nestydí ji přímo vystavovat na odiv. Dříve se o xenofobii moc nemluvilo, ale lidé se sami styděli za takové projevy.  Světlo, krása, harmonie, mír... to všechno schází, proto není mír. Jsme přece ve válce, jak s oblibou deklaruje, bez příslušných ústavních kroků premiér Fiala.