Protože to jinak ani nejde. Čtvrtek 21. prosince je dnem desátého výročí vstupu České republiky do Schengenského prostoru.Nejsem si  jistý, kdo bude slavit a kdo bude spíš bědovat. Neuvěřitelná drzost nebo nejméně neschopnost reflektovat realitu, kterou předvedl předseda německé sociální demokracie a nedávný předseda Evropského parlamentu Martin Schulz, vzbudila mnohé vášně. Jeho prohlášení, že chce, aby se z Evropské unie v příštích letech stala federace, která se bude řídit Ústavní smlouvou, opět připomněla krach předchozích jednání a národních referend, která pak byla manipulována eurohujery. Ústavní smlouva má totiž stát nad národními státy a má jim odebrat zbytky tzv. sdílené suverenity. Smlouva, která bude diktátem, a vytvoří ony Spojené státy evropské.

Kdo bude proti, má z Unie podle Schulze vystoupit nebo bude vyloučen. To jako vážně? Někomu to může přijít jako nemístný vtip ze strany Martina Schulze, který se nikdy nenaplní. Byť jsem celoživotním optimistou, obávám se, že něco podobného se delší dobu honí hlavami i těm politikům, kteří tahají za nitky EU, s Angelou Merkelovou v čele. Německu by se jistě líbilo, kdyby bylo lídrem EU a ostatní malé státy poslouchaly jeho rozkazy. Takto ale Unie nebyla založena a fungovat nemůže. Historická paralela je na místě a to také proto, že i v době před těmi 100 lety byly určeny hranice jednotlivých států. Velikost státu by tak neměla být měřítkem jeho vlivu.