Na sociálních sítích často lidé píší o neobjektivnosti až zaujatosti některých redaktorů s vysoce tendenčními až mnohdy ryze propagandistickými inklinacemi k neoliberální části politického spektra a také s důrazem na podporu polistopadových samozvaných politiků typu Jana Rumla, Petra Pitharta a v poslední době se často objevují na obrazovkách Tomáš Ježek, Vladimír Dlouhý, Ivan Pilip, Karel Kühnl, Michael Žantovský, Pavel Rychetský, Alexandr Vondra, Cyril Svoboda, Jan Sokol a další, voliči zaslouženě umrtvení bývalí politici, kteří své již dokázali a dnešní generaci voličů již nemají co říci. Kdo je vybral, aby se vyjadřovali k důležitým otázkám právě tito lidé? Proč nám Česká televize servíruje některé politiky a jiné pečlivě skrývá? Kolik minut měl v televizi možnost nepřerušovaně mluvit PhDr. Sládek? Myslíte, že v ČR nejsou lidé, které by jeho náhled na aktuální problémy české společnosti nezajímal?

Veřejnoprávní médium je označení sdělovacího prostředku, které má příjem z veřejných peněz a právně definovaný rozsah a povinnosti. Cílem jejich provozování je zabránit zneužití médií politickými stranami a podpořit média, jako čtvrtý pilíř demokracie.

Česká televize by tedy měla být médiem pluralisticko-stranicky neutrálním, další vlastností by měla být objektivita, vyváženost a samozřejmě zásadním předpokladem je pak etický kodex média a jeho redaktorů. Dokážete si představit naplnění těchto zásad veřejnoprávního média v souvislosti s Českou televizí?

Trapné jsou tradiční pořady o Václavu Havlovi, Chartě 77, svobodě a sametové revoluci vždy před parlamentními volbami, ať se konají na začátku, či koncem roku. Přitom právě dnešní doba v České republice svobodu spíše popírá a potlačuje ať jde o mediální masáže, nebo o různé vládní zákazy, příkazy, nebo nesmyslné regulace například podnikání, nebo činnost politických stran, nebo vyhrůžky zavedení trestů internetovým diskutérům.

Česká televize vždy věrně stojí při vládnoucích stranách a připouští maximálně dohodnuté „opoziční“ mimoparlamentní strany a tak vidíme reportáže v nichž slovo dostávají lidem neznámé, nebo nechvalně známé figurky jako Matěj Hollan, místopředseda politického hnutí Žít Brno a brněnský radní.