Úřady práce v České republice slouží jako razítkovací a alibistická instituce, která kryje nicnedělání Ministerstva práce a sociálních věcí. V roce 2013 si před volbami ČSSD dala závazek, že obsadí kandidátky ženami a to stylem ber kde ber a hlavně to musí být žena. A tak nám resort spravující otázky trhu práce a sociálního zabezpečení řídí člověk, který není kompetentní řídit takovou instituci a zcela opomíjí skutečný stav českého pracovního trhu i situaci v sociální oblasti. Vydávají se pouze prohlášení, která verbálně zvýhodňují úzkou skupinu české populace, tedy rodiny s větším počtem dětí. V praxi se nemění nic podstatného. Stále jen slova a slova. Tečka.

A ta tečka je míněna doslovně. Nic dalšího se celé 4 roky nedělo a pokud by, nedej Bůh, ČSSD opět skončila ve vládních křeslech, nedělo by se nic nového dál až do roku 2021. Opomenul jsem jen zmrazení částky životního minima po celou dobu vlády ČSSD a ANO a KDU-ČSL a to dokonce s platností až do roku 2018, což je celkem neobvyklé, protože takováto omezení by měla jít pouze do konce volebního období, protože žádná vláda nemůže diktovat vládě budoucí, jak má nastavovat omezovací částky, dle kterých se vypočítává například sociální dávka, nebo nezabavitelné minimum. Ovšem pokud ministr, či celá vláda obdrží úplatek od nejbohatší lobby – exekutorské, pak musí splnit slib a tak tedy máme zmraženou částku životního minima na úrovni roku nástupu Marksové do úřadu, tedy na úrovni 3410 Kč a existenční minimum dokonce na 2200 Kč a to bez ohledu na cenové hladiny nájmů a spotřebního zboží v České republice. Ostatně ČSSD nikdy své návrhy nepromýšlela, jen vydávala zákony a vyhlášky bez ohledu na jejich dopady.

Kam se tedy dostáváme a co bude třeba

Trh práce v České republice nemá v současné době téměř žádnou kvalitní právní normu, která by mu dávala jisté mantinely, určující očekávaný směr vývoje pracovního trhu u nás s přihlédnutím k zamýšleným změnám český trh práce přeměnit z levných montoven na služby a vědecká pracoviště a výrobu ponechat pouze takovou, která na sebe dokáže vydělat a udržet dobře placený personál, aby zapadl do vysoce koupěschopné populace České republiky. Ta je zárukou vysokých tržeb a tudíž příjmů do soukromého sektoru, ale i větší výběr daní. V tomto ohledu bych se rád zastavil u daní, protože republikáni mají ve svém programu snížení všech daní a pojistných částek a to je možné, jestliže se zvýší mzdy a to je možné, jestliže se zvýší tržby. To nepochopila ani ODS, ani TOP09 ani ČSSD a dokonce ani ANO. Ostatní strany se jen vezly časem v křesle poslance a nevyvíjely žádné větší aktivity, které by vedly ke zlepšení.

Trh práce potřebuje zkorigovat velmi citlivě chování jak pracujícího zaměstnance, tak i zaměstnavatele, protože na obou stranách dochází často k bezohlednému a neodpovědnému chování vůči protistraně. Příklad dám zaměstnance, který nastoupí do práce a po několika dnech bez předběžné informace zaměstnavateli prostě odejde. Svoboda – řekl by liberál. Ovšem představíme-li si zaměstnavatele, který má pod sebou několik pracovišť po celé ČR a musí vykonat jako firma jisté služby, takový zaměstnavatel má náhlým odchodem sjednaného zaměstnance velké problémy. Musí v nemožně krátké době místo obsadit vhodným kandidátem. Naopak zaměstnavatel mnohdy zneužívá bezmoci zaměstnance a úkoluje ho nad sjednanou pracovní dobu a nabízí sice 16 000 korun čistého, ale za 250 hodin měsíčně tuhé dřiny ve skladech a dílnách, nebo při rozvozu zboží atd.

Problémů na obou stranách by se našlo více. My nechceme v žádném případě zasahovat do toho, jak má podnikatel řídit jeho firmu. Ovšem byly zmíněny mantinely, které mají všude jinde na světě v kultivovaných státech a těch bychom se měli držet všichni. Ať pokud jde o pracovní kázeň, tak pokud jde o pracovní dobu a odměnu za práci.