V Česku rychle přibývá rodin, které nemají dostatečné příjmy na to, aby zaplatily dětem ve školách a školkách oběd. Pro školní a předškolní děti je to jediná šance, jak se alespoň jednou za den pořádně najíst. „Z našich analýz se ukazuje, že se zvyšuje počet dětí, jejichž rodiče nemají ani na jedno teplé jídlo denně,“ řekl počátkem roku 2015 ministr školství Marcel Chládek z ČSSD, kterého v červnu téhož roku vystřídala Kateřina Valachová, opět z ČSSD. Ovšem ani za ní se nic nezměnilo.
„Jde hlavně o matky samoživitelky a otce samoživitele. Tedy o skupinu lidí, kteří jsou v současnosti nejvíce ohroženi nezaměstnaností a možným pádem do chudoby,“ tvrdí ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová také z ČSSD, která velký personální třesk přežila a zůstává až do konce volebního období v postu šéfky MPSV.
Kde jsou tedy předvolební sliby ČSSD z roku 2013, kdy se tato strana ucházela o hlasy voličů?
V městě Brně v roce 2015 byl jeden školní oběd za necelých třicet korun, měsíčně pětistovka, ročně pět tisíc. Na jižní Moravě jsou však rodiny, které si to nemohou dovolit. Děti tak ve školách u nás ve střední Evropě v 21. století, zůstávají některé děti bez jídla, celý den hladem. Listina základních práv a svobod v článku 30 odstavec 2 říká "Každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek." Pro tuto vládu a MPSV - prázdný pojem bez zájmu.
Čím ještě, kromě nucených prací a exekučnímu systému, tato vláda poruší Ústavu ČR?
Přibývá rodin, jejichž rozpočet je na hranici udržitelnosti bydlení a jídla doma a po odečtu všech povinných plateb a běžných základních rodinných výdajů, zůstane pár stokorun na oblečení, obuv, hygienické a čistící prostředky, dopravu, léky a případné opravy domu, nebo bytu. Měsíční částka kolem 500 korun na školní jídlo tak rodinám chybí a dítě je nutné odbýt nanejvýš skromnou svačinou.
Za tři roky současné vlády, jsme se dostali do situace, která se blíží stavu v zemích třetího světa a to česká média vytrubují do světa, jak jsme bohatý stát, který musí pomáhat běžencům a jak máme skvělou spotřebu domácností a jak nám roste kupní síla.
Nevím, zda tyto údaje jsou získávány snad v lokalitách, kde žijí dobře prosperující soukromí exekutoři a advokáti, ale každý obchodní řetězec může dosvědčit, že tržby jsou malé, ze strany kupujícíh je neustálý tlak na nízké ceny a v obchodech jsou k mání levné a nekvalitní potraviny plné nahrážek. Důkazem tohoto tvrzení je i fakt, že z České republiky se ztrátou a ne malou, již odešly řetězce K-Mart, Carrefour, Delvita, Discont Plus, Julius Meinl a Spar. O odchodu z ČR uvažuje i Tesco, které v ČR prodělalo v roce 2015 vysokou částku 244 miliard korun.
V České republice právě probíhá reklamní kampaň na sbírky pro děti, jejichž rodiče pro ně nemají na školní stravování. Rozjelo se i několik malých projektů, které pomáhají ovšem malým počtům dětí. Stát však v současné době tento problém aktivně neřeší. Řeší se viditelné
A populistické kroky MPSV ČR, které představují spíše škrty, a to zejména v oblasti sociálních dávek, zejména doplatků na bydlení. I když v mnohých případech šlo o zneužívání dávek, nelze zde však hovořit o spravedlivých úsporách. Dávky byly často nepřiznány osobám, které se neuměly bránit a zastavení dávek akcepotovaly a mnozí chudí skončili na ulici, nebo v ubytovnách, z nichž některé trpí nečistotou a dokonce v Brně i štěnicemi. Odpovědné ministerstvo však neučinilo žádné kroky k nápravě, místo toho snižuje sociální dávky a opět zavádí v jiné podobě nucené veřejně prospěšné práce v podobě zametání ulic, protože marksová patrně nemá bohatší fantazii a tak posílá zametat všechny, bez ohledu na věk, vzdělání, zdravotní stav. A to i přes Nález Ústavního soudu z roku 2012, který nucené práce zakázal.
Ovšem hladovějící děti ve školách, to je docela silná káva a samotné děti netrpí jen hladem, ale i stresem z ponížení, protože nemohou jít do školní jídelny, jako jejich bohatší spolužáci, ale musí být traumatizovány již od počátku života jen proto, že jejich rodiče nemohou najít práci. Jsou kraje, kde na jedno pracovní místo spadá přes 3 uchazeče o zaměstnání a není možné se přestěhovat do bohatších lokalit, protože rodiny jsou vázány nedostatkem financí na přestěhování například z Karlovarského kraje, nebo z Bruntálska, či Ústeckého kraje do Prahy, kde je sice více pracovních míst, ale dražší nájemné bydlení a pro chudé rodiny je tento přesun nemožný bez pomoci státu. A stát, jak vidno, spíše sociální dávky škrtí a Marksová nehodlá ani uvažovat o případném zvýšení částky životního minima, kterou zvýšila naposled předchozí vláda v lednu 2012 na dnešních 3410 Kč.
S růstem cen a škrtáním v sociální sféře se tak dostáváme s tímto problémem stále hlouběji a naděje na zlepšení je při neochotě současného složení Poslanecké sněmovny mizivá až nemožná. Ministerstvo práce a sociálních věcí nyní žádný projekt neřeší a spíše nám poslanci dožívají blížící se konec volebního období, přičemž zejména ČSSD a ODS, které vše zavinily, již ani nepočítají s tím, že by se do Sněmovny dostal stejný počet poslanců, jaký mají tyto strany dnes. Situaci jim snížily i četné kriminální kauzy osob, které se kolem těchto stran pohybují.
Vláda se chlubí růstem zaměstnanosti, ale jedná se především o agenturní – méně placené a často i nepojištěné pracující osoby na krátkodobých brigádách. Počet osob s hlavním pracovním poměrem, sjednaným přímo se zaměstnavatelem, je stále méně a všude se šetří, zejména na mzdách. Dělají se opatření, aby lidé nebyli dlouhodobě na dávkách, ale nedělají se opatření, aby úřady práce pružně reagovaly na situaci na trhu práce a pomáhaly nezaměstnaným k práci, která by uživila zaměstnance i jeho rodinu a zejména děti.
Marksová zcela nezvládá svoji roli a Sobotka již nehodlá na složení vlády nic měnit. Šance na zlepšení za éry této doznívající vlády je nulová.
Přitom existují systémy, které se osvědčily a fungují v některých státech EU. Ovšem ochota pracovat, mezi úředníky MPSV a politiky již není, právě z důvodu blížícího se konce volebního období.
ČSSD vyrukovala s novými předvolebními sliby, avšak za nimi zůstaly nefunkční úřady práce, armáda nezaměstnaných a hladovějící děti ve školách a školkách. Ministerstvo přežívá bez vize, bez koncepce, bez aktivní politiky zaměstnanosti a zajištění potřeb svých občanů. Škrtají se dokonce i rekvalifikace, které pomáhají nezaměstnaným najít snadněji práci.
Zoufalou situaci se naopak snaží řešit mnohdy jen soukromé osoby, které však stačí „uživit“ dvě, nebo tři děti svými dobrovolnými platbami. Není to stát, kterému všichni přispíváme na daních a sociálním pojistném, ale soukromé osoby, které tak platí ze svého. A ministři si zvyšují platy.
Nechtěl bych se nikdy dožít takové hanby, odcházet z politiky s takovou spouští za svým čtyřletým volebním obdobím.
Vrcholem arogance a pohrdání lidmi je již druhé zvýšení platů ministrů a politiků v nejvyšších státních postech.
Přitom každý občan vidí 14 zbytečných ministerstev s jejich armádou úředníků a budovami s nákladnou správou, kde tato ministerstva by se mohla některá sloučit a zanikla by nejméně 4 ministerstva. Stejnětak zbytečný je i Senát ČR, jehož zrušení by ušetřilo nejen na nákladech za zaměstnance, vozový park, správu budov a platy senátorů a asistentů a spotřebovanou energii a projetý benzín, ale ušetřil by se i čas v legislativním procesu.
Úspory by mohly být značné a problém hladovějících českých dětí ve školách by byl minulostí.
Karel Fleischer
Místopředseda SPR RSČ Miroslava Sládka
Převzato z profilu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
