Jan Morávek seznámil nejen účastnice, ale také účastníky přednášky se zajímavostmi a fakty o českém exilu a to od 16. století až po současnost. Zmínil vše, kde bylo možné zaznamenat české stopy.

Jan Morávek vypráví: „Vše vychází z cca 16. století, kdy příchod obyvatel na naše území ustává. Emigrace do zahraničí začíná zejména v této době a to zákazem Unitas Fratrum/Jednoty bratrské, za vlády Habsburků. Emigrace měla tehdy setrvalý trend až do počátku 18. století. Dalším důležitým momentem v naší historii z hlediska emigrace byla v devatenáctém století nejen průmyslová revoluce, ale také revoluční rok 1848, který byl důležitým momentem nejen u nás, ale také v řadě evropských zemí. Neboť šlo o možné osvobození se od vlád cizích dynastií a zbavení se letitého útisku. Mnozí nenašli tehdy tolik žádanou práci v továrně a zahraničí shodou okolností rozevíralo svou náruč k novým příležitostem, zejména pak Vídeň (Rakousko) a Chicago (USA). Tehdy proběhla emigrace ve velmi značném počtu. Lákalo se na surovinové bohatství, možnost získání půdy a na to nižší střední třída slyšela. Další možností bylo obsadit vysídlená místa po válce a to v současném Rumunsku, Bulharsku a Chorvatsku, další oblastí byla oblast Haliče v Rakousku Uhersku a v Carském Rusku, v němž byla především lákavá možnost obživy zemědělstvím.“

A dále pak pokračuje: „Dalším druhem emigrace byla emigrace politická a ta začala ve třicátých letech 20. století což se týkalo nepříznivé politické situace ze strany nacistického Německa, mezi prvními odchází z republiky především židé, komunisté, vojáci, pracující inteligence …Další emigrační vlny pak přinesly roky1948 (komunistické uchopení moci) a rok 1968 (vstup vojsk Varšavské smlouvy do naší země), tato tendence trvala až do roku 1989 (Sametová revoluce)“.