Skupina senátorů dokázala v Senátu prosadit ústavní žalobu na prezidenta republiky. Stávající situace je následující:

Máme zde Miloše Zemana, který špatně chodí, kouří, pije alkohol a občas mluví sprostě. Zeman nikdy příliš nemluvil Rusům, Číňanům, nebo třeba Papuáncům do toho, jak mají žít, protože se staral především o to, jak budou žít Češi. Zeman (mimo jiné) napřed vyhrál jedny prezidentské volby a pak vyhrál ještě další prezidentské volby. Pokud vycházíme z předpokladu, že se tak nestalo proto, že by byl mladý a krásný, tak se jeho vítězství nedá vysvětlit jinak, než že vyhrál především díky svým politickým postojům.

Pak zde máme několik politiků, kteří nekouří, nepijí alkohol, mluví jako Mirek Dušín, ale dokonce taky umí běhat, točit se kolem své osy a neupadnout, stahovat králíka, svlékat se do půl těla a při tom křičet a taky spousty dalších věcí, které Miloš Zeman neumí. Tito politici také vědí lépe než Rusové, co je dobré pro Rusy, lépe než Číňané, co je dobré pro Číňany a lépe než Papuánci, co je dobré pro Papuánce. Protože však nevyhráli žádné prezidentské volby, i když strašně moc chtěli, tak zřejmě dost dobře nevědí, co je dobré pro Čechy. Pokud totiž vycházíme z předpokladu, že nejsou ještě starší a ještě škaredější než Zeman, tak se jejich prohra nedá vysvětlit jinak, než že prohráli kvůli svým politickým postojům. Někteří z těchto poražených pak, jako cenu útěchy, „vyfasovali“ senátorské křeslo, ale tím jejich touha po prezidentování nezmizela. Pro zjednodušení, těmto politikům budeme říkat „Klub poražených“.