Opravdu málo lidí?

Imigraci a její rizika lze stěží redukovat jen na příchozí z Afriky a Asie. Je takřka všeobecně sdílenou věcí, že masová ukrajinská nebo vietnamská imigrace jsou naprosto v pořádku. Dokonce lze tvrdit, že status těchto, případně dalších minorit u nás v poslední době posílil. Je ale opravdu, čím se chlubit? To, že přijímáme k dlouhodobému pobytu (dosti často i nelegálně) statisíce, ano statisíce, Ukrajinců a zarážející počty dalších cizinců, je opravdu v pořádku? Obvyklým zdůvodněním je, že tyto cizince potřebujeme, neboť není, kdo by vykonával některé profese a zadruhé to, že se u nás usazují a plodí děti, čímž posilují náš průběžný penzijní systém.

Přijímání cizinců se pro vyspělejší evropské země stalo levným výrobním řešením, obsahujícím růstový demografický aspekt. Přijímání gastarbeiterů může být samozřejmě interpretováno ekonomicky liberálně. Nicméně přicházejí-li do prostředí disponujícího systémem sociální podpory, snižují cenu práce do té míry, že pro občany je nemyslitelné, aby se orientovali na „cizinecké“ profese, a raději, nemohou-li najít odpovídající práci, jsou na podpoře. Jinými slovy: přijímání cizinců za účelem sycení sociálně blokovaného pracovního trhu není ničím jiným než sociálním inženýrstvím. Chce-li stavební firma nebo řetězec zaměstnance, na řadě je růst mezd. Teprve potom může být řeč o migraci pracovní síly.