Protože šlo o projev velmi obecný (snad až trochu překvapivě), předpokládám, že programové náměty možného budoucího předsedy ODS budou ještě předmětem komunikace s členy ODS před brzkým volebním kongresem. Poznámka se týká hlavně historického rozměru Fialovy analýzy. Ta byla totiž výsostně politická.
Nejen korupce a ideový úpadek zavinily problém ODS
Uhelným kamenem Fialovy analýzy bylo zrcadlo nastavené postupné rezignaci ODS na její původní programové charakteristiky, zejména v daňové oblasti. Měl formálně vzato snad ve všem, o čem se zmínil, pravdu, ale představitelé nečasovské garnitury si při jeho slovech museli, a to neprávem, připadat jako malí kluci. Zvyšovali daně rádi a jen tak pro nic za nic? Nevěděli, co nízké daně pro ideový profil znamenaly? Snad byla i jiná cesta, jak se vypořádat s velkou finanční krizí odvíjející se od pádu Lehman Brothers, třeba odejít z vlády. Je ovšem dobré si uvědomit, že tato krize z roku na rok o řád posunula míru ročního schodku rozpočtu ČR a vyvinula se z ní naše dlouhodobá ekonomická recese, v lepším případě stagnace.
A s krizí nezačala jen eroze naší daňové identity, nýbrž celospolečenská krize, která na sebe vzala podobu korupční mantry či spíše moralistického rétorického nástroje. Rozložená u nás do dvou efektů – antikorupční hysterie (bohužel nikoliv tak úplně neopodstatněné) a nutnosti rychle lepit velké díry v rozpočtu – byla svého druhu příčinou úpadku ODS! Krize byla něco jako tsunami nebo malá válka. Je sporné, zda a jak by situaci bývaly řešily ještě větší škrty, příp. privatizace, i to, zda by tato taktika ODS spíše ochránila nebo zničila. Hřích je spíše v tom, že vedení ODS o těchto nástrojích jako by vůbec ani neuvažovalo. Nevymínilo si je u koalice. Nevíme o tom.
Když na podzim loňského roku „rebelové“ Fuksa, Tluchoř a spol. dokonávali dílo ideového chaosu v počínání ODS, panoval mezi námi i v nám nakloněné veřejnosti většinový konsensus, že další zvýšení DPH je svého druhu nutností. Nejde revidovat nedávnou historii jen z ideového hlediska. Tak neobstojí nikdy nic. Teď si myslíme něco jiného? Nabídněme tedy mučedníkům původních zásad ODS, kvůli nimž se de facto dostali načas i do vazby, opět členství ve straně, abychom byli důslední. Neměli bychom tedy my, členové ODS, ztrácet paměť. Nejde teď, když se toho tolik pokazilo, začít od nuly. A když se nad složitostí toho, co se v posledních letech dělo, zamyslíme, neměli bychom ani tuto éru házet do koše.
Ve Fialově analýze jsem našel velmi málo ještě ke dvěma podstatným věcem. Problém ODS s klientelismem a korupcí v jeho projevu nebyl více než zmíněn. Nebyl tam významnější pokus o vyjádření jeho proporcí, mediálního a společenského kontextu, příčin, pokus o návrh řešení tohoto traumatu ODS. Přitom by asi málokdo oponoval v tom smyslu, že korupce i „korupce“ byly přinejmenším stejně významnými příčinami pohasnutí ODS jako problémy v programovém plnění strany v očích voličů. Na to konto šlo i výhybka od tématu eura. Neznejisťovali jsme náhodou naše voliče i dosti nezávaznou rétorikou vůči evropské měně? Oním „uvidíme“ ?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pravybreh.cz
