Ta metafora znamená v podstatě to, že i přes poměrně přesvědčivou ostražitost větší části lidí vůči islámským imigrantům a převaze proti kvótám si zatím jen málokdo dovolí být opravdu radikální proti afro-arabské imigraci. Jedni si myslí, že vše vlastně není tak horké, druzí vědí, že je, ale vyčkávají: hlavně neztratit předčasně statut civilizovanosti a nedostat se na úroveň údajně xenofobních polonácků z IVČRN. Ať se případně umažou oni jako první a uvidíme.

Argumenty IVČRN

Přezíravost a pohrdání vůči IVČRN, jejímiž „odbornými garanty“ jsou skoro všichni politici a skoro všichni novináři, je pro každého, kdo má nějaké společenské postavení, bez nadsázky povinná. Problém je název spolku, dále to, že zcela odmítá autoritativní prvky Islámu a jeho politickou kolektivní dimenzi, tedy projev „nedotknutelného“ náboženství. Na popularitě si v očích mravokárců  IVČRN rozhodně nepřidává ani užívanou, k muslimům ne zrovna uctivou rétorikou. Nechtít Islám  může být samozřejmě vykládáno i jako potřeba mýtit Islám.

Jenže v IVČRN nejsou hloupí. Rétorika antiislámců - vůbec ne iracionálně - staví na přesvědčení, že západní Evropa, s níž jsme zásadně propojeni, se nachází v mimořádném stavu, kdy jí za prokazatelné vratkosti politiků hrozí postupná asimilace přicházejícími imigranty, z nich větší část jsou muslimové. A argumentů, že kde je Islám (ropa neropa), vidíte zpravidla autoritářskou společnost se silným nebo rozhodujícím vlivem islámských duchovních a nízkou nebo přímo žalostnou úroveň námi žádaných občanských práv, nefungující stát a ekonomiku, je bohužel dostatek. O radikálním islamismu nemluvě.