Vláda, jejímž premiérem je člověk stíhaný, což ale popravdě v naší zemi a dnešní situaci může potkat prakticky kohokoli a tím nechci současného premiéra obhajovat. Navíc to byl on, kdo vyhrál volby, to je třeba také uvést.

Vláda se opírá o podporu KSČM.  Což sice mně osobně vadí, ale některé hlasy, které o tom mluví, mi přijdou opravdu směšné. Největší problém s tím má dle všeho pan Kalousek, což už ale není úsměvné, ale opravdu trapné, protože to byl on, kdo jako první v roce 2006 chtěl za tiché podpory KSČM vládnout, tehdy jako předseda KDU-ČSL. V roce 2010 „procitl“, vše vysvětlil nutností vzbudit reakci a stal se z něj bojovník proti KSČM. Opět se zde nechci zastávat KSČM, nemám proč. Ale situace je přece taková, že po sametové revoluci naši poslanci tuto stranu nezrušili a umožnili její existenci, ať se nám to líbí, nebo ne. Tato strana funguje, má stanovy schválené Ministerstvem vnitra a má své voliče. To, že bude podporovat tu kterou vládu a to že se dokonce asi někdy stane i koaličním členem vlády, je tedy zřejmé, a pokud se chceme ohánět demokracií a demokratickými principy, nezbývá nám než toto akceptovat. Nebo musí současné politické strany pracovat tak, aby tato strana ztratila své voliče a přirozeně zanikla.

A to mě přivádí k další věci. Dnes tu většina opozičních stran vykřikuje slova o tom, že poprvé vzniká vláda za podpory KSČM. Na druhou stranu se mnoho těchto stran neštítilo přijmout podporu při hlasování, kde šlo o každý hlas, mnoho těchto stran dokonce zažilo koaliční spolupráci s touto stranou třeba na úrovni kraje, města či obce. Navíc, účastnit se vlády mohla většina stran, ale nechtěla. To znamená, že by nás čekali předčasné volby. Nevím, komu by prospěli, nevím, kolik by to stálo finančních prostředků. Složit koalici, ať v jakýchkoli podmínkách – tedy vládní, krajskou, ale i koalici v té které obci či městě je vždy uměním možného. Současný premiér, kterého opravdu nemusím, se rozhodl a vládu s většinovou podporou sestavil. (dle ústavy navíc s podporou demokratických stran!!!) V parlamentní demokracii se musíme rozhodnout už jen tak, že buď demokracii chceme, nebo nechceme.  Ale křičet teď cokoli o nedemokracii je popírání toho, že o sobě tvrdíme, že jsme demokrati. ODS se předem rozhodla, že jednat nechce a nebude, SPD do vlády naopak chtěla, ale toho se nakonec současný premiér zalekl, mluvit o Pirátech ani nechci, protože je to pro mne strana nečitelná, jsou to lidé, kteří hodně mluví, hodně kritizují, ale s dovolením mám na ně podobný pohled jako bývalý pan prezident Václav Klaus. STAN bohužel popírají sami sebe, protože stíhaný premiér je pro ně problém, stíhaný politik už ne. To moc nejde dohromady.