Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážená a ctěná vládo -

Děkuji za tu možnost tedy i po 21. hodině ještě vystoupit a doprojednat tento bod. Já, když dovolíte, se na tu celou záležitost, o které debatujeme dnes celý den, podívám samozřejmě z úhlu kraje, takže navážu na svého váženého kolegu pana poslance Juránka, ale také jako obyčejná žena, která se musí postarat o domácnost a prostě žije tak, jak žije většina obyvatel v této zemi.

Víte, když jsme na jaře s dámami z Českého červeného kříže šily roušky, ani ve snu nás nikoho určitě nenapadlo, že nouzový stav může trvat přes dvě stě dnů. A přiznávám se tedy velmi, že mne netěší a vadí mi mnohé nelogičnosti v tom, jak ty věci probíhají, že si už rok nelze koupit normálně věci běžné spotřeby třeba v marketech, kde jinak stejně si jdete koupit potraviny. Vadí mi, protože jsem původně učitelka, že malé děti prostě musí se trápit s distanční výukou místo toho, aby si užívaly kamarádů a paní učitelka jim vysvětlila, co jim vysvětlit má, aby si zažily ten nástup do školy tak, aby prostě získaly to nejzákladnější, co v těch prvních třídách základní školy mají získat, a to je dobrý vztah ke vzdělání.

Jako většina populace v téhle zemi čekám na to, až na mne přijde řada s očkováním. Ale byla bych velmi, velmi ráda, kdyby napřed byli naočkováni ti, kteří pečují o osoby zdravotně postižené, o seniory v domech s pečovatelskou službou a v terénu. A aby byli také naočkováni učitelé tak, aby děti mohly jít do školy...