Je jistě možná debata o tom, jestli má čest jmenovat vysokoškolské profesory zůstat prezidentovi, nebo bude přenesena na jiné ústavní činitele, či zůstane čistě záležitostí vysokých škol samotných.

To může být debata o tom, zda jde o správní akt, a má tedy zůstat v rámci moci výkonné na ministrovi. Druhým aspektem může být, že se jedná o potvrzení prestiže titulu vysokoškolského profesora a vyjádření respektu společnosti vůči nositelům nových vědeckých směrů, rozšiřování vědění i vysokým pedagogickým kvalitám, tedy těm, kteří patří mezi intelektuální avantgardu země. Pak je možné, aby tento respekt a úctu k těm, kteří splnili podmínky pro získání titulu profesor, byl vyjádřen jmenováním z rukou druhého  nejvyššího ústavního činitele, tedy předsedy Senátu Parlamentu ČR. Jsou možné všechny varianty, pokud se na nich domluví představitelé vysokých škol, vláda a parlament. Přijetí nového zákona i samotná debata o řešení však vyžaduje čas, který se nedá zkrátit na pár dnů.

Spojit  oba aspekty udělování nejvyšších akademických titulů, tedy správní akt i vnímání významu vědění pro společnost, lze jen v instituci prezidenta, která je součástí moci výkonné a nejvyšší ústavní pozicí. Je překvapivé, že to tak nevnímá pan prezident sám a kompetence jmenování vysokoškolských profesorů se chce vzdát.