Jak říká polský sociolog Zygmunt Bauman: "Nemůžeme být naprosto svobodní a zároveň být naprosto v bezpečí." Chceme.li být svobodní, budeme za to platit určitou mírou nebezpečí, která nám hrozí. Nemůžeme mít obojí v naprosté míře. Máme strach, že imigranti ohrozí naše křesťanské hodnoty. Ale jak si my sami těchto hodnot vážíme? Jakou cenu v naší společnosti má  manželství, když se rozvádí každý druhý svazek a mladí ani do tohoto institutu vstupovat nechtějí? A co ochrana nenarozeného života, kterou jsme zaměnili na právo matky rozhodovat o narození dítěte? A co naše populační křivka, která stále klesá a nyní připadá na 1 ženu pouze 1,2 dítěte?

Ani s posledním rozloučením našich blízkých a přátel to není zrovna v souladu s křesťanskými hodnotami. Bojíme se umírání a smrti a proto téma je ve společnosti tabu. Reklamy ukazují mladé, zdravé a úspěšné lidi, ostatní nemají šanci. Smrt je uzavřena za brány nemocnic, LDN a hospiců jako něco, co sem nepatří a čím se nechceme zabývat. Bojíme se posledního rozloučení, proto je dnes nárůst kremací nebo pohřbů do země bez obřadu. Dle sdělení pracovníků krematorií si mnoho rodinných příslušníků ani nevyzvedne urnu s popelem, což se nedá říct o krematoriích pro tzv. zvířecí mazlíčky, kdy se údajně ještě nestalo, aby si majitel nevyzvedl urnu s popelem svého zvířecího miláčka. J