Před čtvrtstoletím ztratily Spojené státy a postkoloniální velmoci západní Evropy hlavního soupeře. Zánikem Sovětského svazu přišel Washington se svým paktem NATO o vděčný hromosvod nenávistných kampaní, kterými se dařilo odvádět pozornost od skutečných příčin problémů západních společností i celého globálně se propojujícího světa.

Jak je dnes zřejmé, násilnická a pro Evropu i celý svět nesmírně nebezpečná politika finančních kruhů, generality a vlád Spojených států se po rozpuštění Varšavské smlouvy a rozpadu SSSR nemění. Severoameričané a evropské postkoloniální a postnacistické velmoci NATO využili nové situace k expanzi, válkám i převratům s cílem podřizovat si Evropu a svět.

Ani oslabené Rusko, ani nikdo jiný nekladl fakticky po dvě desetiletí účinný odpor pronikání NATO do střední a východní Evropy a na Balkán. Rusko ani Evropská unie nezabraňovaly tomu, když Německo a pak NATO jako celek napomáhaly na Balkáně násilnému rozkladu někdejší Jugoslávie, dozbrojily albánskou narkomafii a zaútočily na Srbsko a okupovaly srbské Kosovo.