Stále častěji se na mne obracejí ti, kdo podrobují tvrdé kritice mediálně preferované dobročinné a charitativní akce. Stěžují si, že takzvané celebrity a elity ukazují mediálně soucit ke zvířatům či k jednotlivým zdravotně postiženým, nemocným a sociálně slabým lidem, ale nijak nevystupují proti utrpení a ponížení statisíců a milionů spoluobčanů.

Nemíním snižovat upřímně míněné dobré skutky a charitu. V převážné většině musím ale kritikům, kteří mne oslovili, dát za pravdu. Tragické příběhy a tíživé situace jednotlivých obětí současného společenského systému nepochybně vyvolávají pocity lidské sounáležitosti v každém vnímavém člověku, na kterého mediální kampaně cílí. Pokud bychom se ale měli na problémy české společnosti dívat očima českých elit a většiny médií, propadli bychom klamu uspokojení z drobných dárků na charitu a zapomněli na podstatné.

Ten, kdo přijímá optiku těch nahoře a médií, přehlíží skutečnost, že lidské tragédie, utrpení a ponížení nejsou dnes záležitostí omezeného počtu jednotlivců. Ti, kdo se na mne obracejí, připomínají, když budu citovat jeden drsněji vyjádřený názor, že »papaláši, tuneláři, zloději, jejich děvky a média zastírají směšnou dobročinností to, že prostě kašlou na problémy lidí,« a mimo pozornost kamer »dělají ta hrozná svinstva, která bídu a lidské neštěstí šíří«.

Jakkoli je slovník pisatele, kterého jsem citoval, hrubý, vystihl nesporný fakt. Starosti statisíců a milionů spoluobčanů mohou vytěsnit ze svého vědomí nejen ti ze společenské smetánky nebo i z okruhu klientelistických mafií, kdo si na charitu hrají, ale i mnozí další. Uspokojení z toho, že dali pár korun na Tříkrálovou sbírku nebo poslali nějakou korunu, nějaký kus šatstva potřebným, může být alibistické. Podstatu a příčiny opakujícího se lidského trápení, ponížení a nouze totiž charita nemění.

Stačí připomenout, co většina médií na prahu nového roku pominula, případně jen okrajově zmínila jako nikoho z odpovědných se netýkající informaci. Počet nezaměstnaných vzrostl v České republice na prahu roku 2014 na 596 833 a hlášených volných pracovních míst bylo jen 35 178. Z evidence v prosinci úřady vyřadily 28 225 nezaměstnaných, ale jen 12 661 z nich našlo práci. K 31. prosinci 2013 připadlo na jedno volné pracovní místo v republice sedmnáct uchazečů, v okrese Karviná ale 81, Bruntál 67, Brno-město 58 a Hodonín 50.

Oproti charitativním sbírkám a mediálním akcím na pomoc trpícím jednotlivým rodinám nebo jednotlivcům tak stojí statisíce nezaměstnaných, statisíce chudých a sociálně, zdravotně strádajících. I v technologicky vyspělém 21. století, navzdory produkčnímu pokroku, je kapitalismus krutým, asociálním systémem. Jeho důsledky, ponížení a tragédie bezpočtu postižených charita neřeší a nevyřeší. Ti, kdo těží z práce většiny a kdo vydrancovali národní majetek, se sice předvádějí na dobročinných akcích a dávají drobky z kořisti nadacím. Desetitisíce českých občanů ale dál zůstávají bez střechy nad hlavou. Statisíce marně hledají práci a milion lidí statistiky zařazují jako chudé.

Východiskem není posílení charity a zmnožení dobročinných darů. Ani pažravost katolické církve. Řešení spočívá ve změně asociálního systému, který upírá člověku důstojnost, práci a právo nikoli na blahosklonný soucit sytých, ale na účinnou solidaritu a pomoc.

Miroslav Grebeníček, poslanec (KSČM)