Vážený pane předsedo, dámy a pánové, německý satirik a aforista Christoph Lichtenberg napsal svého času následující myšlenku: "Velcí lidé taky chybují. A někteří z nich tak často, že je člověk skoro v pokušení považovat je za malé." Co k tomu dodat? Snad jenom to, že Miloš Zeman byl sice zvolen prezidentem České republiky v přímé volbě, ale ústavní vymezení jeho postavení a pravomocí se tím nijak nezměnilo. Je tedy povinen respektovat tento stav a vykonávat svou funkci v daném ústavním rámci.

Některé jeho kroky vyvolávají ovšem jisté pochybnosti, zda si nepočíná příliš sebestředně a nechce si funkci prezidenta přizpůsobit k svému obrazu. Ne, o jeho svérázných postupech při jmenování nové vlády včetně natahování časových limitů dnes mluvit nehodlám. Nehodlám zde mluvit ani o tom, jak svévolně převedl svoji pravomoc udílet milosti na Ministerstvo spravedlnosti. Pouze budu konstatovat, že prezidentovy pravomoci by měly být precizovány tak, aby si je nemohl vykládat podle svého.

Chci však mluvit o tom, že přibližně stovka vysokoškolských profesorů je vystavena až nepochopitelné samolibosti hlavy státu, která jim odmítá podepsat a předat příslušné dekrety.

"Jestliže se návrhy hromadí, není to moje vina," uvedl prezident Zeman s tím, že se už s bývalým ministrem dohodl na změně zákona spočívající v přenesení této pravomoci na ministra. Nyní se mu údajně zalíbil nápad nového šéfa školství a vláda mu vyhověla. Prezident Zeman proto doufá, že novela bude rychle schválena a on se profesory vůbec nebude zabývat.

Ne, nevařím z vody. To, že prezident trvá na svém stanovisku a že za současné situace nepodepíše žádný jmenovací dekret novým profesorům, sdělil osobně 20. ledna letošního roku členům předsednictva České konference rektorů.