Ivo Strejček se pozastavuje nad momentem, kdy bývalý předseda vlády ze začátku 90. let Petr Pithart vyjádřil podiv nad některými politiky, kteří se po volbách dostali do Poslanecké sněmovny. „Nechci jmenovat, ale je to zvláštní fenomén – byli jsme zvyklí na fašisty, od první republiky bylo několik takových skupin … ale jedno je fašismus, druhé nacismus. To je velký rozdíl. A teď to tady máme a je třeba se děsit a jednat podle toho,“ řekl v rozhovoru pro Český rozhlas.

Podle Strejčka jsou tato Pithartova slova „šokující“. A klade sérii otázek, které podle něj logicky vyplývají z Pithartových slov o nacismu v českém Parlamentu: „Skutečně si tento člověk myslí, že do české dolní komory se dostali nacisté nebo politici hlásající nacismus? Opravdu v našem Parlamentu vidí lidi, kteří zastávají názor, že společnost se dělí na rasy? Že se do parlamentní lavice dostal někdo, kdo je stoupencem antisemitismu a chce vyhladit židy? Myslí to Pithart vážně?“ pozastavuje se.

Autor glosy připouští, že se do Poslanecké sněmovny mohli dostat lidé, nad jejichž názory lze kroutit hlavou. Zásadně ale odmítá, že by v českém Parlamentu kdokoli zastával nebo reprezentoval nacismus. „Nacismus, tu hrůznou ideologickou směsici zvráceností, tam nikdo nezastává ani nereprezentuje,“ konstatuje.

Anketa

Máte důvěru v novou vládu Andreje Babiše?

Mám

94%

Nemám

4%

Nevím / Je mi to jedno

2%

hlasovalo: 22772 lidí

Zároveň připomíná, že česká společnost byla vůči nacismu historicky vždy imunní a že tyto ideologie u nás nikdy nezakořenily. O to méně podle něj dává smysl, proč Petr Pithart s nacismem ve svých úvahách pracuje. Místo toho autor upozorňuje na jiný typ hrozeb, které považuje za reálnější. Jak píše, Petr Pithart by si mohl spíše všimnout „krajně levicových názorů českých antisystémových anarchistických Pirátů“, které by v případě skutečného uplatnění ve společnosti mohly představovat ohrožení svobody a demokracie.

Pithartovo vymezování vůči údajné nacistické hrozbě pak Strejček uzavírá jednoznačným odsudkem: „Ohánět se nacismem a vyzývat k ‚jednání podle toho‘ je skutečně mimořádně odporné.“

V kontextu toho připomíná, že Petr Pithart byl s nedomýšlením důsledků svých slov přece vždy znám. Jako příklad uvádí jeho opakovaně se objevující názory, podle nichž je „současné krajské uspořádání slabé“ a jeho zavedení „největším omylem politického vývoje po roce 1989“, což má být podle Pitharta důvodem k návratu k zemskému státoprávnímu uspořádání. Tato slova měl pronést i při své přednášce v Brně, kde na jejich základě obhajoval obnovení moravského zemského zřízení.

Strejček zároveň zmiňuje i zkušenost z počátku devadesátých let, kdy se řešil vážný česko-slovenský problém a kdy Pithart svou „nerozhodností, zmateností, hledáním konfederací a blouzněním o ‚dvojdomcích‘“ k tehdejšímu vývoji negativně přispěl. Právě v té době začali na Moravě své „nároky“ formulovat moravisté. Tyto proudy podle autora nikdy nezmizely a na Moravě mají své zastánce dodnes, což činí Pithartovo „pohrávání si s moravským zemským uspořádáním“ mimořádně riskantním. Varuje, že takové „rozfoukávání ohně“ může probudit démony, které by bylo později velmi obtížné zvládnout, zvlášť u politika, který s podobnými myšlenkovými proudy už má historickou zkušenost.

Básnění o „nacismu‘ v českém Parlamentu a blouznění o novém zemském státoprávním uspořádání jsou podle Iva Strejčka dva konkrétní příklady, kterými Petr Pithart potvrzuje, že domýšlet důsledky svých slov mu nešlo tehdy a nejde mu to ani „na stará politická kolena“.

Psali jsme:

Oslavenec Pithart: Možná ta populistická koalice ani nedokončí mandát

„Už mě sem nevytáhnou.“ Pithartovo loučení s veřejností

„Majitelé listopadu“ napadli výsledky svobodných voleb, smutní Strejček

Chodit na demonstrace je málo, vytkl Pithart na akci chvilek