Anketa

Příčinou války na Ukrajině je i rozšiřování NATO, řekl Filip Turek v Kyjevě. Vadí vám, že to řekl?

Vadí

2%

Nevadí

97%

Nevím / Je mi to jedno

1%

hlasovalo: 3919 lidí

Jeden ze zahraničních dobrovolníků, čtyřicetiletý Hendrik, nizozemskému listu De Telegraaf ve dvoudílném seriálu popsal, co v zemi, která se brání ruské agresi, zažil. Prý přežil peklo ukrajinského zákopu zamořeného krysami. „Ležel jsem tam, sám a zraněný, v mínus 15 stupních.“ Rusové prý zákopy z minometů ostřelují tak dlouho, dokud se nestrefí. A pokud nějaký zákop sami ztratí, nejčastěji se ho snaží dobít zpět do 48 hodin.

Hendrik ale není vojákovo pravé jméno. To odmítá prozradit z bezpečnostních důvodů.

Dobrovolník tvrdí, že viděl každý kout fronty. Několikrát to úplně vzdal, ale vždy se vrátil. Protože válka je podle něj návyková.

Hendrik sloužil mnoho let v nizozemském královském letectvu a poté si našel práci v civilu. Když prezident Zelenskyj v roce 2022 vyzval svět k boji, Hendrik a několik desítek nizozemských občanů se vydali do zóny konfliktu.

„Šest z nás bylo nacpaných do pick-upu. Měl jsem brokovnici, abych mohl sestřelovat drony. Kvůli dronům jsme se nemohli přiblížit na méně než osm set metrů; zbytek cesty jsme museli jít pěšky bahnem.“

„Byla noc a nesměli jsme používat žádná světla, takže jdete úplně naslepo. Nevěděli jsme, kde jsou miny. Vedl nás sapér (expert na odstraňování min).  … Jakmile jsme vstoupili do zákopu, dostali jsme rušičku dronů. ‚Slyšíte dron?‘ řekli nám, ‚Stiskněte tlačítko!‘“

Jenže Hendrik přišel na to, že zapínat rušičku, není vždy nejlepší nápad. Když totiž pustíte rušičku, Rusové vás lokalizují a spustí na vaši pozici minometnou palbu. A jeden z ukrajinských vojáků Hendrika naučil, že je pořád lepší nechat nad sebou létat dron než čelit minometné palbě.

„V zákopech žijete v rytmu explozí. Neustále. Někdy 150 metrů daleko, někdy pět. Přes den hlavně minomety, v noci hlavně drony. V lese na druhé straně jste mohli vidět Rusy. Náš zákop měl tvar S, sedmdesát metrů dlouhý, asi dva metry hluboký. Byl tak úzký, že se mi vesta pořád zachytávala o stěny.“ Zákop je prý plný krys. Lezou všude. Vlezou prý i do batohů s jídlem.

Někteří vojáci jsou podle Hendrika už natolik psychicky zničení, že se odmítají pohnout z bunkru.

„Naučil jsem se: Pokud chcete zůstat naživu, musíte stále kopat. Musíte stále rozšiřovat svůj vlastní kryt. Můj největší strach byl, že Rusové vniknou do zákopu, jak se to stalo v zákopu 120 metrů daleko. Čtyři naši muži tam spali vedle sebe, bez přileb, bez vest, s vypnutými vysílačkami. Velitelství je volalo: ‚Vzbuďte se! Zemřete!‘ Ale nikdo nereagoval. V tu chvíli jsem si pomyslel: Proč bych riskoval život pro lidi tak hloupé, že jdou spát ve stejnou dobu? Viděl jsem ty záběry. Všichni čtyři byli střeleni do hlavy...“ popsal jeden z momentů na frontě.

Jednou se stalo, že minometný granát přistál nedaleko od Hendrika. V první vteřině byl prý naprosto vyděšený. Pak se ozvala exploze a Hendrika odhodila tlaková vlna.

„Vlna byla tak silná, že mě to odhodilo dozadu, přímo zády na kmen stromu. Okamžitě jsem věděl: Něco je špatně. Levá noha se mi začala nekontrolovatelně třást. Ani levá ruka mi nefungovala. A záda... Pálící bolest, přímo pod neprůstřelnou vestou, těsně nad kostrčí.“

Anketa

Ohrozil Trump zásahem proti Madurovi mezinárodní právo?

Ohrozil

59%

Neohrozil

1%

Jaké mezinárodní právo? Žádné ve skutečnosti neexistuje

38%

Nevím / Je mi to jedno

2%

hlasovalo: 9988 lidí

Prý se dokázal spojit s velením, ale slyšel od něj, že teď ho nelze ze zákopu vyzvednout, protože situace je příliš nebezpečná. Dostal nařízeno vydržet s dovětkem, že má pravděpodobně zlomený obratel, a to není život ohrožující zranění. „Musíte tam zůstat do zítřejšího večera,“ dostal pokyn.

„Měl jsem jehly a morfium a kromě toho jen sebe. Pokud by Rusové vtrhli do zákopu, byl jsem vyřízený. Následující noc se konečně někdo objevil na okraji zákopu: ‚Pojďte se mnou, hned!‘ a byl zase pryč. Zoufalý jsem se za ním plazil. Těch 800 metrů mi připadalo jako padesát kilometrů.“ „Zvedli mě do pick-upu a hodili mě dozadu jako pytel. Cesta zpátky byla peklo.“

Proč peklo? Představte si, že jste zraněný a ležíte v pick-upu, který musí jet po rozbitých cestách a musíte jet asi tak 160 kilometrů v hodině, protože jen tak máte naději, že uniknete ruským dronům.

„Následujícího rána přišel lékař praporu s velitelem. Sotva jsem se dokázal posadit. Lékař mi do ruky strčil hrst pilulek a velitel řekl: ‚Dnes večer ve tři hodiny se vracíš na frontu.‘ Řekl jsem: ‚Ne, nemám v pořádku záda.‘ Řekl: ‚Ano, jdeš.‘ Řekl jsem: ‚Ne, nejdu.‘“

Situace eskalovala, když velitel tasil pistoli a řekl, že Hendrik musí jít na frontu. Hendrik na oplátku popadl pušku. Ale v jednu chvíli jim došlo, že jejich společnými nepřáteli jsou útočící Rusové a kdyby po sobě začali střílet, nepomohli by si.

A nakonec místo zákopu skončil v nemocnici.

„Později mě ošetřila soukromá klinika a poté jsem se zotavil v Nizozemsku. A pak jsem se vrátil na frontu. Ale do zákopu? Už nikdy!“ uzavřel první díl svého rozhovoru.

V jednu chvíli se prý na Ukrajinu vůbec vracet nechtěl, ale jeho bývalí spolubojovníci ho přesvědčili, že potřebují jeho pomoc, že musejí ruské agresi čelit společně.

„A když jste tak hluboce zapleteni do té války, normální život je těžký. To je téma, o kterém jsem hodně mluvil s dalšími chlapci, kteří si všichni prošli tím samým. Jeden americký kamarád řekl: Nezvládám to. Ta válka je v mé hlavě. Musím tam být, musím mít v ruce zbraň za ekvivalent 500 dolarů měsíčně, které však často ani nedostanu zaplaceno.“

Hendrik dostal nabídku od třetí samostatné útočné brigády, která byla přidružena ke kontroverznímu pluku Azov. Na začátku války čelila kritice kvůli neonacistickým sympatiím v řadách svých vojáků.

Velitel, který ho přijal, ho ujistil, že to všechno je minulost. „Toto není Azov minulosti,“ bylo mu řečeno. „Azov byl reformován, očištěn a znovu vybudován.“

Anketa

Má být Filip Turek jmenován ministrem životního prostředí?

Ano

91%

Ne

7%

Nevím / Je mi to jedno

2%

hlasovalo: 45690 lidí

Zjistil prý také, že v ukrajinských řadách bojuje velké množství Kolumbijců, kteří se údajně občas chovají jako neřízené střely a prý se dá říct, že v ukrajinské armádě tvoří tak trochu stát ve státě.

„Opravdu jste viděli invazi Kolumbijců na Ukrajinu. Stýkali se jen mezi sebou. Neměli zájem o jiné cizince,“ prozradil nizozemský voják s tím, že řadu z kolumbijských bojovníků tvoří členové kolumbijských drogových kartelů.

V jedné z jednotek, do které byl zařazen, zažil šok, protože viděl, jak se tam vojáci zdraví každé ráno nacistickým pozdravem a viděl kolem sebe i jiné nacistické symboly.

Jednoho dne se proto rozhodl odejít zpět do vlasti a v Nizozemí si buduje vlastní život. V tuto chvíli návrat na Ukrajinu neplánuje. I když jedním dechem novinářům listu De Telegraaf řekl: „Nikdy neříkej nikdy“. Pokud by se na Ukrajinu vracel, tak nikoli z lásky k Ukrajině nebo respektu k tamní vládě. „Je to zkorumpovaný gang,“ poznamenal na konto vlády v Kyjevě.

Ale je si prý dobře vědom toho, že Ukrajinci brání Rusům v postupu dál na západ, a pokud chce západní část Evropy zůstat v bezpečí, je podle nizozemského dobrovolníka lepší bojovat na Ukrajině než čekat, až Rusové přijdou příliš blízko k západní Evropě.

Psali jsme:

Vzkaz? Nejenom. Analytik vysvětlil, proč Rusové stříleli Orešnikem

Ukrajina: Nejhorší situace za celou válku. I v Kyjevě

Máte rakety, dejte nám je! Hubuje nás Zelenskyj

„To je české vládní prohlášení, ne ukrajinské.“ Okamura řádil ve studiu