Zákon o obchodních korporacích (ZOK) nyní umožňuje, aby byla s.r.o., coby kapitálová obchodní společnost založena i jediným zakladatelem (§ 11, odst. 1 ZOKu), přičemž minimální vklad každého zakladatele musí činit alespoň 1 Kč (§ 142, odst. 1 ZOKu). Přestože minimální výše základního kapitálu u s.r.o. není výslovně upravena, lze dovodit, že činí právě zmiňovanou 1 Kč u jednočlenné s.r.o., jelikož základní kapitál představuje souhrn všech vkladů  (§ 30 ZOKu). Právě to by se však mohlo změnit a v souvislosti s tím se objevují i spekulace o navrácení minimálního základního kapitálu s.r.o. ve výši 200 000 Kč, jako tomu bylo u obchodního zákoníku.

Odstranění možnosti založit s.r.o. se základním kapitálem již od 1 Kč by však bylo jen stěží odůvodnitelné, vedlo by ke zvýšení nákladů spojených se zřizováním společnosti a tedy i ke ztížení podnikání v České republice. Ve svém důsledku by pak způsobilo podstatné snížení „konkurenceschopnosti“ českého korporátního práva ve srovnání s tím zahraničním. Svobodní zastávají názor, že pokud určité jednání soukromoprávního subjektu nezasahuje negativně do práv druhých, neměl by stát tomuto jednání bránit. To v zásadě platí i pro určení výše základního kapitálu s.r.o., které by mělo být svobodným rozhodnutím zakladatelů, popř. samotné s.r.o. (v případě změny základního kapitálu) bez faktického omezení  v podobě jeho minimální či maximální výše.

K navýšení minimálního vkladu (a tedy i minimálního základního kapitálu) ze současné 1 Kč neexistuje žádný racionální důvod a jednalo by se jen o další byrokratickou překážku při podnikání.  Tvrzení, že zrušení možnosti založit s.r.o. se základním kapitálem od 1 Kč a navýšení minimálního základního kapitálu je nezbytné především z důvodu větší ochrany věřitelů, je mylné. Je sice pravdou, že základní kapitál může mít v některých případech garanční funkci, na druhou stranu však ani vysoký základní kapitál uvedený v obchodním rejstříku automaticky neznamená, že s.r.o. má tyto prostředky skutečně k dispozici. V odborné literatuře se správně upozorňuje, že v tomto případě „existence základního kapitálu v určité výši neznamená žádnou povinnost mít majetek v minimálně téže výši … Ani existence základního kapitálu ve výši desítek či stovek milionů, či dokonce miliard Kč nedává věřitelům žádnou reálnou garanci … Základní kapitál představuje neodůvodněné byrokratické omezení … nemající žádnou oporu v realitě.“[2]

Co se pak týče ručení společníků s.r.o., tak ti ručí za dluhy společnosti jen do výše, v jaké nesplnili svou vkladovou povinnost podle stavu zapsaného v obchodním rejstříku k okamžiku, kdy byli vyzváni k plnění. Jinými slovy – i pokud by došlo k tomu, že by musela mít s.r.o. základní kapitál alespoň 200 000 Kč, tak v případě, že by byly vklady plně splaceny a rovněž by tato skutečnost byla zapsána do obchodního rejstříku, ručení společníků ve smyslu § 132 ZOKu zaniká (je časově omezena). Garanční funkce základního kapitálu je tedy opět minimální.