Vážený pane předsedající, dámy a pánové,

já se zase trošičku vrátím k tématu dnešní schůze, protože dnešní mimořádná schůze Poslanecké sněmovny je svolána k posouzení podpisu ministra průmyslu a obchodu České republiky pod memorandem s australskými těžaři k těžbě lithia na svrchovaném území ČR. Rizika, která tento podpis pana ministra Havlíčka přináší pro Českou republiku, jsou zmiňována v řadě komentářů ekonomů i politiků a předpokládám, že se o nich ve svých vystoupeních budou ještě zmiňovat i další řečníci.

Pan ministr Havlíček nastoupil do své ministerské funkce 4. dubna tohoto roku a již za dva měsíce, přesně 14. června, vláda na jeho návrh, jeho Ministerstva průmyslu a obchodu, schválila dokument nazvaný surovinová politika ČR v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů. Na webových stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu je uvedeno, že tímto dokumentem byl završen proces aktualizace české státní surovinové politiky probíhající průběžně od roku 2012, přičemž vlastní schvalovací proces trval téměř rok a půl. Ministerstvo průmyslu a obchodu v této souvislosti dále uvádí, že tato aktualizace surovinové politiky ČR byla zpracována, cituji, "s ambicí vytvořit koherentní strategii pro období následujících 15 let, která vytyčí mantinely pro využívání nerostných surovin jak z domácích, tak i zahraničních zdrojů." Konec citace.

V této souvislosti mě zajímalo, jakou strategii a mantinely vytyčilo MPO pro těžbu a zpracování lithia na nejbližších 15 let. V 76stránkovém dokumentu surovinové politiky České republiky je tzv. hi-tech surovinám věnováno slovy dvacet řádků, z toho lithiu čtyři řádky, které si dovolím odcitovat. V současnosti lze již registrovat zájem soukromých investorů o některé lokality. Jako příklad perspektivní hi-tech suroviny s potenciálem na území ČR lze uvést lithium, které se v ČR nachází především v Krušných horách. V prostoru Cínovce a okolí bylo v minulosti identifikováno kolem 300 mil. tun rud se zvýšenými obsahy lithia. Konec citátu a konec všeho, co je v této zprávě o lithiu zmíněno.

Jestli tedy toto je koherentní strategie státu na zužitkování lithia na nejbližších 15 let, tak se nedivím, že jsme v oblasti nerostných surovin banánovou republikou. Náš stát ve velké míře ztratil kontrolu na trhu s vodou. V případě hnědého uhlí byly zisky z těžby použity na zprivatizování Mostecké uhelné společnosti nikoliv ve prospěch občanů a daňových poplatníků. V případě černého uhlí byl scénář podobný jako v Mostecké uhelné, pouze s tím rozdílem, že se podařilo Bakalovi ze společnosti OKD vytunelovat podstatně vyšší částky.