Situace na Ukrajině nemá a nemůže mít vojenské řešení. Současně však není možné pomíjet ostatní faktory, bez nichž se celkové řešení situace neobejde.
Události v Kyjevě v minulých týdnech dále prohloubily propast mezi etnickými Ukrajinci a Rusy na východě země i na Krymu. Demonstrace v Kyjevě probíhaly na stále vyhraněnějším protiruském pozadí, navíc s nemalou účastí extrémních a radikálních sil.

Odpovědnost je i na Evropské unii

Svůj díl odpovědnosti za negativní trendy vývoje na Ukrajině (a nejen od listopadu 2013) do jisté míry nese i Evropská komise, některé členské země EU a velká část poslanců Evropského parlamentu. Od počátku krize soustředili totiž svou pozornost téměř výlučně na Kyjev. Snad nikdo z nich se neobtěžoval zajet na východ Ukrajiny či na Krym. Evropské instituce ani členské státy neodsoudily jasně a srozumitelně násilnické elementy mezi pokojnými demonstranty. Nepožadovaly jejich izolaci v protestním hnutí ani jasný distanc od takových sil ze strany prodemokratické opozice.

Není pak divu, že lidé z radikální, antisemitské a protiruské strany Svoboda jsou nyní v dočasné vládě Ukrajiny, která navíc není schopná je jakkoliv usměrňovat. Vládu s účastí takové strany nelze počítat za vládu proevropskou. V Evropě by byla nejspíše předmětem mezinárodní izolace. Radikálové navíc získali významná místa v represivních a silových složkách nového ukrajinského vedení. To všechno mělo ruskou menšinu na Ukrajině uklidnit?