Co se za tu dobu změnilo? Objektivně: díky změnám v jednacím řádu je Sněmovna pracovitější, už jen podle počtu jednacích dnů, který je historicky nejvyšší. A podařilo se jednání trochu více kultivovat, poslanci se méně hádají.

Ale začněme od začátku: předsedou Poslanecké sněmovny jsem byl zvolen na konci roku 2013. Byla to pro mě nesmírná čest, tím spíš, že jsem se tehdy stal dosud nejmladším předsedou Sněmovny v její novodobé historii. Byl to pro mě velký závazek i výzva. Měl jsem štěstí, že řadu zkušeností jsem mohl nasbírat z předchozího volebního období, kdy jsem byl místopředsedou dolní komory.

Sněmovna je u části veřejnosti ne příliš lichotivě vnímána jako místo, kde se příliš moc politici hádají. Spory však nejsou ničím překvapivým. Podle citátu prezidenta Masaryka je demokracie diskuzí. A právě parlament je pro tuto diskuzi mezi vládní koalicí a opozicí ideální arénou. Tyto vyhrocené slovní přestřelky jsou ve skutečnosti důkazem, že demokracie funguje. Důležité je najít kompromis. A to je to, čeho si vážím na současné Sněmovně. Kompromis se daří nacházet v mnohem větší míře než dříve. Fungují takzvaná opoziční okénka. Naopak Sněmovna jen zřídkakdy musí čelit obstrukcím, které by trvaly do ranních hodin. Dříve byla jednání Sněmovny zablokována na celé týdny, protože se nedokázala shodnout na příslušných zákonech. To se nyní už téměř neděje. Vládě i jednotlivým poslancům to dává větší prostor pro to, aby se prosadilo více zákonů.

Jako předseda Sněmovny se zasazuji od začátku o změnu kultury jednání. V určitém ohledu se to podařilo i díky novému jednacímu řádu. To přispělo i k prosazení řady vládních návrhů, které umožnily vládě efektivně vládnout.