Na rozdíl od měst osídlených většinově německým obyvatelstvem, dostalo se Američanům ve Strakonicích vřelého přivítání od místních obyvatel. Vždyť ještě den předtím umírali na Strakonicku v přestřelkách s ustupujícími německými jednotkami civilisté. Ať se to komu líbí či nelíbí, tento významný dějinný moment dodnes utváří zvláštní rys regionální identity nejen ve Strakonicích, ale v celých jihozápadních Čechách, které armáda USA osvobodila.

Po několika letech veřejných připomínek čerstvých událostí se po únoru 1948 po čtyři desetiletí o našich osvoboditelích nesmělo veřejně mluvit, občané, kteří si chtěli historickou pravdu ve výroční dny připomenout, riskovali represe ze strany komunistické moci a mladá generace, která již události konce 2. světové války nepamatovala, byla oficiálně vedena ke lživému a ideologizovanému výkladu historie. Nepřímé a u spousty lidí taky nevědomé důsledky této manipulace se na českém veřejném mínění projevují dodnes. K nápravě dějinné paměti došlo až po roce 1989 a po velkolepých oslavách 45. výročí osvobození v květnu 1990 už po téměř tři desetiletí můžeme naše osvoboditele vždy svobodně vzpomenout. Dnes však zejména mladší generace nejeví o připomínku těchto událostí přílišný zájem a život v míru, svobodě a demokracii považují za samozřejmost.

Přesto však s ohledem na povědomí o válečných hrůzách a nacistických zločinech na českém civilním obyvatelstvu si nikdo nedovolí protestovat proti připomínce příjezdu Američanů a navzdory různých předsudkům jsme se nikdy nesetkali s tím, že by památku a výraz díků osvoboditelům někdo znevažoval poukazy na aktuální geopolitické souvislosti a antiamerické postoje s nimi spojené. Stejně tak kritika údajného opomíjení osvobození československého území sovětskou armádou a zásluh Sovětského svazu na osvobození Československa obvykle nezaznívá v takové míře z oblastí osvobozených Američany. Je zde ve hře samozřejmě přirozená úcta vůči osvoboditelům, avšak s jejich připomínkou je také spojen důležitý detail, utvářející historickou pravdu o osvobození naší vlasti na konci 2. světové války.