Málokoho z nás by tehdy napadlo, že ještě více než půl roku poté Strakonice nebudou mít ustavené zastupitelstvo, a tedy ani nově řádně zvolené výkonné orgány městské samosprávy.

Vývoj časově nejvíce zpozdila ústavní stížnost, kterou podala Strakonická Veřejnost, starosta Hrdlička a rada města v prosinci. Ústavní soud měl posoudit, jestli bylo rozhodnutí krajského soudu v souladu s ústavním pořádkem ČR. Tříčlennému senátu ÚS trvalo vydání nálezu skoro čtyři měsíce a když byl nález 10. dubna konečně vydán, vrátili soudci věc zpět krajskému soudu s výzvou, aby svůj verdikt přesněji odůvodnil v mantinelech předchozích nálezů Ústavního soudu v podobných případech. Krajský soud pak z širším zdůvodněním 17. května rozhodl stejně jako v listopadu. Strakonická Veřejnost se následně odhodlala k podání další ústavní stížnosti a tu začal opět projednávat tříčlenný senát ÚS v novém složení. Rozhodnutí ministra vnitra, který vypsal volby na 14. září, se tak znovu pozastavuje na neurčito.

Tato soudně-politická anabáze se jistě zapíše do českých učebnic politologie a ústavního práva. Reálný stav je ovšem takový, že město nemá ustavené zastupitelstvo, již půl roku hospodaří v rozpočtovém provizoriu, nemůže žádat o dotace, kupovat a prodávat majetek, rozhodnout o velkých investicích. Neustavené zastupitelstvo nemůže obeslat valné hromady podniků s městskou majetkovou účastí, především pak teplárny, nemůže zvolit nové přísedící k okresnímu soudu a tak dále. Nejen provoz, ale hlavně rozvoj města se prakticky zastavil a vyústění z této situace je v nedohlednu…