Má to však jeden háček. Těžko v budoucnosti narazíte na esemesku, ve které vám v minulosti někdo vyznal lásku. Ano v té chvíli, kdy ji dostanete, jste zahlceni pocitem lásky, ale po oné krátké textové zprávě nezbude časem vůbec nic. Možná dokonce, že na ni úplně zapomenete. A to je škoda, protože krásných chvil v životě zas není tolik a každou z nich bychom si měli uchovávat pro budoucnost.

Rozhodl jsem se, že v rozjitřené atmosféře, kdy jeden nenávidí druhého pro politické názory, budu obracet svou pozornost k nepolitickým, lidským aspektům života.

Nedávno jsem se probíral archivem a nalezl jsem dopisy, o kterých jsem si myslel, že jsou ztracené. Ti z vás, kteří jsou, jak se říká, dříve narození, si určitě dokáží představit krásný pocit, který jsem při čtení těchto zapomenutých dopisů prožíval.

Vybavila se mi místa, která jsme v té době s milovanou bytostí navštěvovali. Vybavovala se mi vůně rozkvetlých luk, na kterých jsme lehávali a velebnost lesů, kterými jsme procházeli.

Čas se čtením těchto rukou psaných dopisů vrátil o mnoho desítek let. Svou úlohu při vybavení minulosti nezanedbatelným způsobem sehrál i rukopis milované osoby.