Jste starostou Březiněvsi, v nadcházejících volbách je vaším cílem Senát. Nechybělo by vám starostování?

Starostou jsem už šestnáctým rokem. Březiněves se za tu dobu ohromně zmněnila. Přistěhovali se stovky nových rodin do desítek nových rodinných domů. Máme nové obchodní centrum, nová či zrekonstruovaná sportoviště, vznikly tady nové hospody i nové spolky. Zároveň se ale v celé městské části podařilo udržet příjemný, řekl bych až vesnický duch. Lidem se nejspíše v Březiněvsi dobře žije. Odhaduji to na základě letošního roku, kdy vlastně nikdo kromě nás neměl potřebu postavit kandidátku do komunálních voleb. Takže ve funkci starosty budu pokračovat ještě další čtyři roky.

Upřímně řečeno, starostování by mi velmi chybělo. Každý den potkávám spoustu lidí, snažím se řešit jejich problémy a přání a výsledek vidím v některých případech vlastně okamžitě. Zároveň mám rozpracované velké množství nových projektů, které chci ještě se svými spolupracovníky dotáhnout. Jde třeba o stavbu nové ZŠ včetně rozsáhlých školních sportovišť a tělocvičen, vybudování Centra sociálních služeb, zřízení nových autobusových zastávek a světelných přechodů, obchvat Březiněvsi a stavba silnice II/243, výsadba zeleně v lesoparku kolem Březiněvsi, zajišťování ozdravných pobytů pro děti a seniory, podpora sportu v naší tělovýchovné jednotě. Mohl bych samozřejmě pokračovat dál, těch plánů a vizí je strašně moc. Co vás přimělo kandidovat?

Byl to plán, nad kterým jste dlouhodobě přemýšlel?

Mé rozhodnutí zrálo řadu let. Vycházelo z určité bezmocnosti, kterou jako starosta cítím ve chvílích kdy nemohu ovlivňovat zákony, které naopak velmi ovlivňují život v naší městské části. Konkrétně mi jde třeba o zákon o církevních restitucích. Ten byl na sílu protlačen Sněmovnou, odsouhlasen Senátem, v tichosti podepsán prezidentem a nám v Březiněvsi de facto znemožnil nakládat s pozemky, na kterých plánujeme postavit školu. V tuto chvíli jsme se již s restituentem dohodli, ale byla to dlouhá a vlastně i nákladná jednání.