Přečetl jsem si dnešní vyjádření ministra zahraničních věcí a možného kandidáta na místopředsedu ČSSD Tomáše Petříčka, kterak chce liberální ČSSD západního střihu a s kým ji chce budovat. Respektuji jeho názor, proti gustu žádný dišputát. Připomínám zároveň panu ministrovi, že “historia magistra vitae est”, tedy historie je učitelkou života či matkou moudrosti. Platí to jistě i o historii nedávné.

Liberální ČSSD západního střihu jsme tady při všem respektu měli mezi roky 2014 a 2017. Výsledek známe - z lídra české politické scény s 20 % volební podporou jsme šestou nejmenší (naštěstí ještě stále parlamentní) stranou na chvostu a motáme se na hraně volitelnosti kamkoliv do zastupitelských sborů-tedy kolem 5 %. Přímo v Praze jako výkladní skříni liberální ČSSD (viz pražské stanovisko k přímé volbě prezidenta ČR v roce 2018) voliči ČSSD “ocenili” závratnými 2,87 % a poslali socdem liberály v Praze mimo zastupitelské lavice. Jsem si jist, že toto nemá být cesta pro celou ČSSD v roce 2019 a letech následujících.

I já se hlásím k našemu členství v NATO (včetně účasti na zahraničních misích v boji proti světovému terorismu) i našemu členství v EU - ovšem k vnitřnímu fungování EU (např. neustálé mentorování a vyhrožování Visegradu) mám zvláště v poslední době vážné výhrady. Jsem pro setrvání v EU - tento projekt v Evropě nemá alternativu, ale po letošních volbách do EP musí dojít k hluboké vnitřní reflexi a reformě fungování společného evropského projektu.