Paní senátorko, spolu se skupinou senátorů chcete hotovost, českou korunu i právo na život bez nucené digitální komunikace nejen chránit, ale rovnou zakotvit v Ústavě a Listině základních práv a svobod. Co byl ten moment, kdy jste si řekla: teď už nestačí běžné zákony a je potřeba jít až na ústavní úroveň?
Rozhodla jsem se loni v říjnu, když předchozí návrh podobného, byť poněkud upovídaného znění neprošel Senátem o dva hlasy. Každý dobrý pozorovatel kolem sebe vidí nenápadné, ba i nápadné snahy vytlačit hotovost zcela z našeho světa a mít nás tím pod kontrolou na každém kroku nebo nutit občany, aby si povinně nakoupili drahé přístroje, naučili se to s nimi a povinně komunikovali s úřady prostřednictvím internetu. Rovněž naše závazky ohledně vstupu do eurozóny jsou záminkou k politickým tlakům, aby se náš stát zbavil jednoho z hlavních znaků státní suverenity, tedy samostatné měnové politiky.
Vy mluvíte o svobodě, důstojnosti a právu volby. Vaši kritici ale namítají, že z Listiny se nemá stávat „sběrný dvůr“ pro každé nové společenské téma a že takové věci mají řešit spíš obyčejné zákony. Proč podle vás tentokrát nestačí běžná legislativa?
Jste pro zrušení poplatků pro ČT a ČRo?Anketa
V návrhu zaznívá, že nikdo nemá být veřejnou mocí nucen využívat elektronickou komunikaci bez újmy. Kde už podle vás stát nebo úřady překročily mez? Kde dnes lidé nejvíc narážejí na pocit: buď budete online, nebo máte smůlu?
Existuje na každém kroku velké množství případů, kdy naprostou drobnost nevyřítíte jinak než na internetu. Což dělá z lidí, kteří takto komunikovat nemohou, neumějí nebo z dobrých důvodů nechtějí, občany druhé kategorie. A stále se to zhoršuje. Celé tři roky, které v Senátu zasedám, přijímáme zákony, které nedigitální formu komunikace občana se státem vylučují a přikazují mu jedinou formu komunikace, a to elektronickou. A to navzdory tomu, že Listina zaručuje občanům právo na soukromí veškeré komunikace, ale také právo na lidskou důstojnost. A co je důstojného na tom, když občany nutíme komunikovat výlučně elektronicky, i když nemají techniku, znalosti, dovednosti a elektronická komunikace je děsí?
Někteří právníci i odborníci říkají, že problém digitalizace je reálný, ale změna ústavy ho sama o sobě nevyřeší. Třeba zaznívá, že by pomohla spíš kvalitnější obyčejná legislativa, lepší pravidla, sankce za selhání státu nebo úprava zákonů pod Ústavou. Není tedy váš návrh do jisté míry také politický signál a zdvižený prst, že stát už tlačí na digitalizaci moc?
Vidím kolem sebe vzrušenou dobu o tomto tématu. Sama jsem na téma života mimo sociální sítě a digitální komunikaci uspořádala pod záštitou Ústavně-právního výboru kulatý stůl a vydala z diskuse sborník (zde). Dostávám řadu dopisů a stížností na situace, v nichž se pisatelé cítili nedůstojně právě proto, že je stát nutí do formy komunikace, kterou nezvládají. Pokaždé, když schvalujeme zákon, který nutí občany k digitální formě, vystupuji a protestuji, ale zlepšení nepřichází. Došla jsem tedy k závěru, že se tohoto úkolu musím ujmout sama. A s nadšením jsem zjistila, že nás nakonec bude nejméně 22.
Fotogalerie: - Příjezd eurohonorace
Odpůrci vaší cesty ale zároveň varují, že příliš silná ochrana hotovosti a „offline světa“ může brzdit modernizaci, prodražovat služby a komplikovat fungování státu. Co byste řekla těm, kteří namítají, že se pod heslem svobody ve skutečnosti konzervuje neefektivita?
Žádný pokrok nevznikl zákazem údajně nepokrokových věcí. Pokrok má mít šanci se prosadit, nebo se ukázat slepou uličkou vývoje. Naše návrhy dopadají jen na vztahy veřejné moci a jednotlivce. Vztahy mezi soukromými subjekty jimi nijak dotčeny nejsou. I nadále tedy mohou existovat firmy, které komunikují výlučně digitálně a všechny platby provádějí bezhotovostně. Pokud na to dobrovolně přistoupí jejich partneři. Tak je to podle mě v pořádku. Naše kroky přece nikomu pokrok neberou. Občan ať si vybere, jakou formou chce platit a u jaké firmy si chce zboží objednat. Zcela jistě se některé firmy zaměří na hotovostní a nedigitální svět, zatímco jiné firmy na online svět.
Psali jsme:
U hotovosti se střetávají dva světy: jedni v ní vidí poslední zónu soukromí a svobody, druzí připomínají praní špinavých peněz, šedou ekonomiku nebo menší dohledatelnost. Kde podle vás leží hranice mezi legitimní ochranou soukromí a oprávněným zájmem státu mít věci pod kontrolou?
Právo na soukromí je chráněno. Což neznamená, že domovní prohlídka je navždy vyloučena. Jen to znamená, že k ní vyšetřovatelé potřebují soudní příkaz. Každý občan má právo na soukromí podle Listiny základních práv a svobod. Elektronická forma komunikace včetně bezhotovostních plateb ovšem žádnou ochranu soukromí nezaručuje, jejich soukromí je otevřeno i pro ty, kteří žádným soudním příkazem nedisponují. Některým lidem to nevadí, ti budou i nadále komunikovat elektronicky. Naopak ve všech věkových kategoriích obyvatel najdeme 20 % takových, kteří nechtějí platit kartami, odmítají slevové aplikace a neobjednávají si zboží online. Takoví budou platit i nadále hotově a pro ně musí být hotovost zachována.
A pak je tu česká koruna. Do Ústavy chcete výslovně napsat, že měnou České republiky je koruna česká. Má to být hlavně pojistka proti euru a budoucím tlakům zvenčí, nebo i silný vzkaz, že si stát chce udržet kontrolu nad klíčovými věcmi – od peněz až po způsob, jak občan komunikuje s úřady?
Oba důvody jsou na místě a relevantní. Ale u ochrany koruny je zdaleka nejdůležitější ochrana samostatné suverénní měnové politiky, která je hlavním nástrojem ekonomické politiky státu. Až naše ekonomika bude řízena Evropskou centrální bankou, to aby člověk zvažoval, zda má vůbec cenu chodit k volbám, když z voleb vzešlá vláda bude mít stejně ruce svázané a naše centrální banka se stane jen jakousi byrokratickou filiálkou.
Psali jsme:
Práce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 5 čtenářů)
Má být koruna a hotovost chráněna v Ústavě?
