Řada lidí mé generace po zkušenostech posledního čtvrtstoletí věřila, že Evropa dospěla do nového bezpečného historického období. Vypadalo to, že hranice jednotlivých států jsou fixované, konflikty se řeší diplomatickou cestou a mezinárodní právo je respektované. Ukrajinská krize však přinesla ledové probuzení. Brutální zabrání Krymu, podněcování národnostních nepokojů a pokračující invaze Ruska na východě Ukrajiny jasně ukazují, že věci jsou úplně jinak.

Česká republika se nemusí cítit bezprostředně ohrožena, ale imperiální politika Ruska přináší jasné nebezpečí pro jeho přímé sousedy. Proto je potřeba začít brát i obranu naší země jako reálnou nezbytnost a pojem bezpečí přestat vnímat jen jako boj s vnitřními nepořádky. Přes naše veškeré politické, hospodářské a sociální problémy žijeme v době, jaká tu, co do blahobytu pro větší část občanů, nikdy nebyla. A pokud - s výjimkou těch nejchudších, bylo někdy opravdu potřeba si utáhnout opasky a uskrovnit se ve prospěch hospodářství a armády, je to právě teď. TOP 09 jasně deklarovala, že výdaje na obranu musí dosáhnout 2 procent HDP a jakékoliv pokusy o oddalování tohoto minimálního cíle reprezentuje v této době vysoké riziko.