Děkuji. Chtěl jsem říct, že se budu vyjadřovat více než k tomu zákonu, který zde byl podrobně rozebrán navrhovatelem kolegou Plíškem, tak k té diskusi, která zde proběhla. Já bych začal ze zcela obecného pohledu. Jsou samozřejmě důležití hráči ve hře, která se jmenuje rozdělování 250 mld. zdravotního pojištění. K těm hráčům patří nepochybně Ministerstvo zdravotnictví, které jakožto správce celého systému určuje obecná pravidla hry. Patří sem zdravotní pojišťovny a patří sem poskytovatelé zdravotní péče. Já bych se chtěl zmínit o těch dvou posledních. To znamená o pojišťovnách a poskytovatelích zdravotní péče.

Poskytovatelé zdravotní péče, resp. jejich lékaři, pokud ti poskytovatelé reprezentují instituce, které ty lékaře zaměstnávají, tak ti rozdělují zhruba jednu pětinu z těch 250 mld. v lécích na předpis. Je to situace, která nemá v téhle zemi a ani v jiných zemích obdobu v jiných typech rozdělování z celospolečenských zdrojů, kterými peníze ve veřejném zdravotním pojištění jsou. Protože tady tradičně klade společnost důvěru na lékaře, kterých je řekněme 30 tis. nebo 25 tis., kteří léky předepisují. A ti je předepisují bez jakéhokoliv zmocnění typu správního řízení, které je normálně při rozdělování individuálních zdrojů předepisováno.

Každý lékař tedy dostává od společnosti důvěru, že ten svůj díl na těch 50 mld. bude rozepisovat na recepty podle svého nejlepšího svědomí a podle Hippokratovy přísahy. Takže v tomhle lze souhlasit s předchozím diskutujícím panem doktorem Nyklem, který říká, že lékaři rozdělují peníze podle toho, na jaké úrovni je jejich morálka. S tím já musím souhlasit. A musím souhlasit i s tím, že lze jenom velmi těžko zabránit stoprocentnímu zneužívání této důvěry. Avšak na druhou stranu je zde všeobecně diskutovaný fakt, že důvěra k lékařům není v této společnosti absolutní a je poukazováno na celou řadu činů, které ti lékaři občas dělají, i když je to jejich minorita. Těch lékařů. V tomhle případě tedy zákon, který mluví hlavně o lékařích anebo předepisujících lékařích, je jakýmsi mementem. Je pravdou, že tady existují v posledních letech kodexy firem, které jsou na úrovni jakýchsi etických kodexů, ale ty kodexy jsou poměrně těžko vymahatelné a zatím nefungují úplně dokonale.