Spolu s představitelem kraje byli u památníku obětí jedné z největších důlních katastrof v dějinách naší země i další hosté – poslanec Parlamentu ČR Vlastimil Vozka, mostecký primátor Jan Paparega, místostarosta Oseka Jiří Hlinka a hold památce horníků přišli vzdát také představitelé Spolku severočeských havířů, Hlavní záchranné báňské stanice, zástupci dalších měst z okolí bývalého dolu i členové spřátelených spolků a hornických svazků ze Saska. 

Výbuch na povrchu, zřícení důlních budov a následný požár v hlubinném dolu Nelson III nastal ve středu 3. 1. 1934 před pátou hodinou odpolední a při katastrofě zemřelo 140 horníků v podzemních šachtách, dva muži z povrchových objektů a také dva záchranáři. Podle expertů, jak jsme se dočetli v obšírném textu J. Majera a R. Kukutsche, tehdy pravděpodobně výbuch plynů zapálil uhelný prach, který explodoval postupně na dalších místech. Detonace byla slyšet v širokém okolí a záchvěvy půdy byly zaznamenány v Oseku, Duchcově, v Hrdlovce a na dalších místech. Plameny vyšlehly do výše několika desítek metrů a utvořily ohnivý sloup, na jehož konci byla viditelná koule. Na několik sekund jimi bylo ozářeno celé okolí. Plameny s kouřem vyšlehly i z větrné jámy VII. Také z jam VI a IX začaly postupně vystupovat sloupy hustého černavého dýmu jako důsledek požáru vzniklého v dole na mnoha místech. Dým obsahoval vločky sazí se značným množstvím dehtových kapek jako následek nedokonalého spalování a nedostatku kyslíku. Při této suché destilaci uhlí se tvořilo množství vyšších uhlovodíků a kysličníku uhelnatého.