Devět let. Dlouhých devět let, doba delší, než je naše Valérka na světě. Obvinění v listopadu 2014, obžaloba, prvoinstanční osvobozující rozsudek, jeho zrušení vrchním soudem a úplně nové prvoinstanční řízení s novým předsedou soudu, protože ten původní šel do důchodu. Poslední soudní jednání v květnu a od té doby se nic neděje.

Takhle taky může vypadat spravedlnost v České republice. Navíc jste jako člověk ve veřejné funkci odsouzen už první den a projdete si mediální uličkou hanby. A pro politické partnery a oponenty je vždy k dispozici kauza, na kterou mohou ukázat a zpochybnit vaši osobní integritu a schopnost pracovat ve veřejné funkci.

Pro mě je situace stejná jako první den, kdy jsem přestal být normální člověk a občan. Celé obvinění považuji za nesmyslné a vykonstruované, nijak nepodepřené důkazy ve spisu. Navíc jsem nic z toho, co státní zástupce vymyslel, neudělal. Jenže to v trestním řízení a soudním procesu nikoho moc nezajímá.

Před devíti lety jsem měl pocit, že jsem se ocitnul v divném filmu a celé to nedorozumění se přece musí rychle vysvětlit. S tím “rychle” jsem se dost mýlil. Chci poděkovat za podporu mé rodině a ženě, bez kterých bych těch devět let nezvládl. A také mnoha mým kolegům a spolupracovníkům.