Blížící se výročí ukončení II. světové války v Evropě je i u nás vždy spojeno s řadou vzpomínkových akcí a oslav. Od devadesátých let jsou tyto oslavy barevné a neopomínají nikoho, kdo se na osvobození naší vlasti významnou měrou podílel. Na Moravě a ve východní části České republiky se vzpomíná na Rudou armádu, která vytlačovala nacistická vojska z východu, zatímco v jihozápadní části republiky vlají především americké vlajky a jezdí historická vojenská auta s bílými hvězdami.

Už to samo je velký rozdíl od časů před listopadem 1989. My pamětníci si dobře vzpomínáme na dobu, kdy bylo kladení věnců u válečných památníků v jihozápadních Čechách americkými velvyslanci ostře sledováno všudypřítomnou komunistickou státní bezpečností, která následně věnce odstraňovala a identifikované tváře účastníků volala k výslechu. Dobře si vzpomínám, jak jsme z Rádia Svobodná Evropa zjišťovali trasu amerických diplomatů, jinak tehdejšími režimními médii všemožně utajovanou.

Mezi zajímavé a nové formy vzpomínání na válečná utrpení patří i projekt instalace pamětních kamenů holocaustu v chodnících řady evropských měst. Tyto kameny mají rozměry 10x10x10 centimetrů a jsou osazeny malou mosaznou leštěnou destičkou, na které je vyryto jméno oběti, rok narození, datum transportu i datum a místo smrti, pokud je samozřejmě známo. Kostky jsou položeny do chodníku, nejčastěji před dům, kde vzpomínaný člověk žil, než byl transportován. Projekt Kameny zmizelých nepřipomíná oběti jako čísla v dávné minulosti, ale jako konkrétní lidi, kteří mezi námi žili.