Za tím vším je ale ještě pocit nespravedlnosti, že jsme byli zrazeni a opuštěni.

Když se na to budeme dívat z hlediska strategie, je pravda, že naše vyhlídky na válečném poli nebyly velké, takže kdybychom uvažovali, zda bychom tehdy mohli vyhrát, nebo aspoň uhrát nějakou remízu, nemuseli bychom uvažovat dlouho.

Byli jsme ale opravdu bez možnosti udělat něco jiného, než byla tehdejší kapitulace? Člověk je tvor svobodný, ačkoliv je jeho svoboda mnoha okolnostmi omezená. Lidskou svobodu ale předpokládáme, opak se dokazuje. Ani v historii nebývá jen volba mezi dvěma možnostmi. Tváří v tvář porážce si můžeme aspoň vybrat, jakým způsobem prohrajeme a tak vlastně zůstat svobodnými. Svobodnými vnitřně, což se pak zase může proměnit ve svobodu vnější. Když je nevolník i nevolníkem v duši, nikdy se nic nezmění.